Zatímco Rusko spalo

Volby v Rusku jsou obvykle určitým signálem k politické krizi: například znovuzvolení Borise Jelcina za prezidenta roku 1996 nejspíš zabránilo komunistickému vzkříšení - nikoliv revolucí, nýbrž skrze volební urny. Volby do Státní dumy (dolní komory ruského parlamentu) jsou obyčejně tišší událostí a při právě skončené kampani i při volbách do Dumy ( POZNÁMKA PRO REDAKCI: hlasování probíhá 7. prosince ) rozhodně ticho zavládlo - ticho jako v hrobě.

Prezident Vladimír Putin je dnes v Rusku tak všemocný, že by si voleb do Dumy stěží kdo povšiml - jak ve světě, tak v Rusku -, kdyby letos na podzim nebyl zatčen a uvězněn Michail Chodorkovskij, ropný magnát, jenž si dovolil finančně podpořit dvě liberální strany stojící v opozici proti Putinovi. Obyčejné Rusy, kteří volby vnímají jako záležitost v jejich těžkých životech zcela bezpředmětnou, Chodorkovského zatčení nikterak nezasáhlo. Otřáslo ovšem mezinárodní důvěrou v Putina a v ostatních ruských magnátech a demokratických reformátorech probudilo vážný strach o jejich svobody.

Čím větší moc, tím nebezpečnější její zneužití, řekl roku 1771 Edmund Burke. Putin požívá více moci, než kolik je jí přiznáno kterémukoli jinému demokraticky zvolenému představiteli, a způsob, jímž ji uplatňuje, nyní vyvolává vážné znepokojení. Výrok lorda Actona o korumpujících účincích moci se na něj ještě nevztahuje, avšak Burkeho varování ano.

https://prosyn.org/DKR7scOcs