Co když ne všechna dobra jsou slučitelná?

Vytrvale arogantní tezí naší doby je, že všechny dobré myšlenky patří k sobě. Pravda a smíření, mír a spravedlnost, dokonce spravedlnost a pravda: to je jen vzorek z věru úctyhodných tužeb pro lidskou společnost, o nichž se běžně mluví tak, jako by byly navzájem zcela kompatibilní. Krutá a holá pravda je ovšem taková, že není vůbec jisté a jasné, zda opravdu slučitelné jsou.

Jistě - ve společnostech, které jsou na tom psychologicky a materiálně v zásadě dobře, jsou podobné morální mýty - vlastně taková zbožná přání - vesměs neškodné a často dokonce prospěšné. Vzpomeňme dnešní mýtus o pluralitě kultur, který jsme si my na Západě sami pro sebe vymysleli, abychom se dokázali vypořádat s dilematy a výzvami hromadné imigrace z mimoevropského světa. Tato skvostně zjednodušující báj vidí v kulturní ,,rozmanitosti" ne hrozbu, nýbrž dobrodiní.

Člověk přitom nemusí být stoupencem Jörga Haidera nebo nedávno zesnulého Pima Fortuyna, aby poznal, že nehledě na přínosy, ať už jde o hospodářský růst či třeba rozšiřování kulturní zkušenosti obyvatel Západu, o spoustu věcí jsme přišli a stále přicházíme. S příchodem nových národů, nových myšlenkových východisek, která žádají aby byl brán na vědomí také jejich pohled na svět, se přinejmenším mění národní kultura největších západních zemí - jejich hluboce zakořeněné struktury ideologie, vkusu a estetiky.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/pAG0o2L/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.