0

Co může zachránit euro?

NEW YORK – Když už to vypadalo, že situace ani nemůže být horší, zdá se, že se dále zhoršila. I někteří z údajně „zodpovědných“ členů eurozóny narážejí na vyšší úrokové sazby. Ekonomové na obou březích Atlantiku dnes už diskutují nejen o tom, zda euro přežije, ale i tom, jak zajistit, aby jeho zánik vyvolal co nejméně rozvratného chaosu.

Je čím dál zřetelnější, že političtí lídři Evropy, přes všechnu svou oddanost přežití eura, dost dobře nechápou, co je nutné pro fungování jednotné měny udělat. Názorem převažujícím v době vzniku eura bylo, že jediné, čeho jeho zapotřebí, je fiskální kázeň – žádná země by v poměru k HDP neměla mít příliš velký fiskální deficit ani veřejný dluh. Irsko a Španělsko ale před krizí měly rozpočtové přebytky a nízké dluhy, které se rychle změnily v rozsáhlé schodky a vysoké zadlužení. Evropští lídři teď tedy říkají, že je potřeba držet pod kontrolou deficity běžného účtu členských zemí eurozóny.

V takovém případě se zdá zvláštní, že zatímco krize pokračuje, bezpečným úkrytem pro investory jsou Spojené státy, které už léta mají enormní deficit běžného účtu. Jak tedy bude Evropská unie rozlišovat mezi „dobrými“ deficity běžného účtu – vláda vytvoří příznivé obchodní klima, což vyvolá příliv přímých zahraničních investic – a „špatnými“ deficity běžného účtu? Předcházení špatným deficitům běžného účtu by vyžadovalo mnohem větší intervence do soukromého sektoru, než naznačovaly doktríny neoliberalismu a jednotného trhu, jež byly v době zakládání eura oblíbené.

Ve Španělsku například peníze do soukromého sektoru plynuly ze soukromých bank. Měla taková iracionální rozjařenost přimět vládu, aby volky nevolky osekala veřejné investice? Znamená to, že vláda musí rozhodovat, které kapitálové toky – třeba do investic v oblasti realit – jsou špatné, a je proto nutné je zdanit nebo jinak potlačit? Z mého pohledu to dává smysl, ale evropští stoupenci volného trhu by z takových politik měli mít husí kůži.