Dva pohřby a naše svoboda

MOSKVA – Poslední dobou mi přichází na mysl můj pradědeček Nikita Chruščov. Mám za to, že mé vzpomínky vyvolalo 50. výročí takzvané „kuchyňské debaty“, již vedl s Richardem Nixonem. Uvažovat znovu nad pradědečkovým odkazem mě ale přiměly dva pohřby – minulý týden v Budapešti pohřeb generála Bély Királyho, jenž v roce 1956 velel bojovníkům maďarské revoluce za svobodu, a tento týden ve Varšavě pohřeb filozofa Leszka Kołakowského, jehož roztržka se stalinisty téhož roku inspirovala řadu intelektuálů (v Polsku i jinde) k odklonu od komunismu.

Rok 1956 byl pro Chruščova nejlepší i nejhorší dobou. Jeho „tajný projev“ tehdy odhalil kolosálnost Stalinových zločinů. Gulag se brzy téměř vyprázdnil; začalo politické tání, které zrodilo zvěsti o svobodě, jež nebylo možné zarazit. Konkrétně v Polsku a v Maďarsku se z hloubi vzedmula vlna požadující změnu.

Samozřejmě, Maďarsko mělo svou krátkou a velkolepou revoluci. Tato první válka mezi socialistickými státy otřásla mýtem nedotknutelných „bratrských“ pout mezi Sovětským svazem a porobenými národy východní Evropy. Chruščov si ale nikdy nepředstavoval, že by součástí jeho tání byl rozpad sovětského impéria. Takže do Maďarska vpadla Rudá armáda – v rozsahu přesahujícím invazi Spojenců do Evropy na „den D“ v roce 1944.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/EHKDPIW/cs;