PRAHA – Nedávné události v Tibetu a sousedních provinciích jsou důvodem k hlubokému znepokojení. Rozehnání pokojného protestního pochodu organizovaného tibetskými mnichy, které vedlo k vlně neklidu, brutálně potlačeného čínskou armádou a policií, vyvolalo v celém demokratickém světě rozhořčení.
Reakce čínských úřadů na protesty v Tibetu dává vzpomenout na totalitní praktiky, které si mnozí z nás pamatují z dob před rokem 1989, kdy ve střední a východní Evropě padl komunismus: nelítostná cenzura domácích sdělovacích prostředků, rušení zpravodajství zahraničních médií Číňany, odepírání víz zahraničním novinářům a svalování viny za nepokoje na „dalajlámovu spikleneckou kliku“ a další blíže nespecifikované temné síly, které jsou údajně manipulovány ze zahraničí. Také jazyk používaný některými představiteli čínské vlády a oficiálními čínskými médii připomíná nejhorší časy stalinistické a maoistické éry. Nejnebezpečnějším vývojem v této nešťastné situaci je však současná snaha odříznout Tibet od zbytku světa.
V době, kdy píšeme tento článek, je zřejmé, že se čínští vládci snaží ujistit svět, že v Tibetu opět zavládl mír, klid a „harmonie“. Tento druh míru a pokoje ovšem všichni známe z předchozích událostí v Barmě, na Kubě, v Bělorusku i v několika dalších zemích – říká se mu hrobové ticho.
PRAHA – Nedávné události v Tibetu a sousedních provinciích jsou důvodem k hlubokému znepokojení. Rozehnání pokojného protestního pochodu organizovaného tibetskými mnichy, které vedlo k vlně neklidu, brutálně potlačeného čínskou armádou a policií, vyvolalo v celém demokratickém světě rozhořčení.
Reakce čínských úřadů na protesty v Tibetu dává vzpomenout na totalitní praktiky, které si mnozí z nás pamatují z dob před rokem 1989, kdy ve střední a východní Evropě padl komunismus: nelítostná cenzura domácích sdělovacích prostředků, rušení zpravodajství zahraničních médií Číňany, odepírání víz zahraničním novinářům a svalování viny za nepokoje na „dalajlámovu spikleneckou kliku“ a další blíže nespecifikované temné síly, které jsou údajně manipulovány ze zahraničí. Také jazyk používaný některými představiteli čínské vlády a oficiálními čínskými médii připomíná nejhorší časy stalinistické a maoistické éry. Nejnebezpečnějším vývojem v této nešťastné situaci je však současná snaha odříznout Tibet od zbytku světa.
V době, kdy píšeme tento článek, je zřejmé, že se čínští vládci snaží ujistit svět, že v Tibetu opět zavládl mír, klid a „harmonie“. Tento druh míru a pokoje ovšem všichni známe z předchozích událostí v Barmě, na Kubě, v Bělorusku i v několika dalších zemích – říká se mu hrobové ticho.