58

Tři Trumpové

NEW YORK – Ještě nikdy v nedávných dějinách nevyvolala změna vedení takovou pozornost a tolik spekulací jako nástup Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta. Chceme-li zjistit, co tato změna znamená a co věstí do budoucna, musíme objasnit tři záhady, protože i Trump existuje ve třech různých verzích.

První Trump je přítelem ruského prezidenta Vladimira Putina. Trumpovo nadšení z Putina představuje nejkonzistentnější část jeho rétoriky. Navzdory obecnému pohledu na svět, jenž vidí Spojené státy jako oběť zahraničních mocností – Číny, Mexika, Íránu, Evropské unie –, hoří Trumpův zápal pro Putina jasným plamenem.

Americký prezident bývá vykreslován buď jako naivní obdivovatel mužů tvrdé ruky, jako je Putin, nebo jako dlouhodobý nástroj ruských zpravodajských služeb – podle toho, kdo se k této otázce vyjadřuje. Téměř jistě však má tento stav nějaký skrytý důvod, který by mohl Trumpovu administrativu zničit, pokud se potvrdí některá ze zlověstných verzí. Dnes víme, že se podařilo ověřit několik klíčových údajů a podrobností obsažených v neslavně proslulém „fasciklu“ o Trumpových vztazích s Putinem, který sestavil jeden bývalý důstojník britské zpravodajské služby.

Stále větší počet nepřímých důkazů naznačuje, že Trumpa už několik desítek let podporují ruské peníze. Ruští oligarchové možná zachránili Trumpa před osobním bankrotem a jeden z nich podle všeho cestoval na řadu míst, která Trump navštívil během své předvolební kampaně; dost možná vystupoval jako spojka s Kremlem. A mnozí nejdůležitější členové Trumpova týmu – včetně jeho prvního manažera kampaně Paula Manaforta, nedávno vyhozeného poradce pro otázky národní bezpečnosti Michaela Flynna, někdejšího generálního ředitele firmy ExxonMobil a současného ministra zahraničí Rexe Tillersona nebo magnáta hedgeových fondů a ministra obchodu Wilbura Rosse – realizovali s Ruskem či ruskými oligarchy významné obchodní transakce.

Druhou verzí Trumpa je chamtivý podnikatel. Zdá se, že Trump je odhodlaný proměnit prezidentský úřad v další zdroj svého osobního bohatství. Pro většinu lidí by byl výkon prezidentské funkce sám o sobě odměnou a nechtěli by na něm vydělávat (alespoň po dobu působení v úřadu). Ne tak Trump. Navzdory všem předešlým normám a v rozporu se standardy vypracovanými Úřadem pro vládní etiku si Trump ponechává své obchodní impérium a jeho příbuzní se snaží zpeněžit prezidentovo jméno v nových investicích po celém světě.

Třetí Trump má podobu populisty a demagoga. Je neutuchajícím zřídlem lží, jenž odbývá zákonité korekce ze strany médií tvrzením o „falešných zprávách“. Vůbec poprvé v amerických dějinách prezident agresivně démonizuje tisk. V uplynulém týdnu zakázal Bílý dům listům New York Times, Politico a Los Angeles Times a televizi CNN účast na tiskové konferenci pořádané tiskovým tajemníkem.

Podle některých výkladů je Trumpova demagogie plně ve službách jeho hlavního stratéga Stephena Bannona, jenž hájí temnou vizi blížící se války civilizací. Stupňováním strachu na nejvyšší možnou úroveň si Trump klade za cíl vyburcovat násilný nacionalismus typu „Amerika na prvním místě“. Tento recept po druhé světové válce hrůzostrašným způsobem popsal Hermann Göring ze své cely v norimberském žaláři: „Lid lze vždy přimět k tomu, aby poslouchal rozkazy vůdců. Je to jednoduché. Stačí lidem říct, že jsou terčem útoku, a osočit pacifisty z nedostatku vlastenectví a ohrožování vlasti. Ve všech zemích to funguje stejně.“

Podle další teorie jsou všichni tři Trumpové – Putinův přítel, vršitel bohatství a demagog – ve skutečnosti jedinou osobou: byznysmena Trumpa už dlouho podporují Rusové, kteří ho léta využívají jako zástěrku pro vyprané peníze. Dalo by se říct, že vyhráli jackpot, když proměnili malou sázku – na to, že ovlivní výsledek voleb, u nichž sami s největší pravděpodobností nikdy neočekávali vítězství – v obrovskou výhru. Podle tohoto výkladu je konkrétním cílem Trumpových útoků na média, zpravodajské agentury a FBI zdiskreditovat tyto organizace dříve, než přinesou další odhalení o jeho stycích s Ruskem.

Ti z nás, kdo zažili aféru Watergate, si pamatují, jak obtížné bylo přivést Richarda Nixona k zodpovědnosti. Nebýt odhalení tajných nahrávek z Bílého domu, Nixon by téměř jistě unikl sesazení a své funkční období by dokončil. Totéž platí i o Flynnovi, který opakovaně lhal veřejnosti i viceprezidentovi Michaelu Penceovi o své komunikaci s ruským velvyslancem před nástupem do funkce. Stejně jako Nixon byl přistižen pouze díky tomu, že se jeho lži ocitly na záznamu, který v tomto případě pořídily americké zpravodajské služby.

Jakmile byly Flynnovy lži odhaleny, Trump vcelku charakteristicky zareagoval tím, že neodsoudil lži, nýbrž únik informací. Hlavním ponaučením z Washingtonu – a z politiky tvrdé ruky obecně – je tedy zjištění, že lež představuje první, nikoliv poslední možnost.

Má-li Kongres dostatek poctivých členů, pak většina z nich – u vědomí, že republikáni nebudou dozírat na republikány – bude požadovat nezávislé prošetření Trumpových vazeb na Rusko. Republikánský senátor Rand Paul se v této věci vyjádřil jasně, když prohlásil, že „nemá logiku“, aby republikáni vyšetřovali republikány. Zdá se, že Trump je odhodlaný vystupňovat tlak na FBI, zpravodajské agentury, soudy i sdělovací prostředky, aby se stáhly.

Demagogové přežívají díky podpoře veřejnosti, kterou si snaží předcházet apelováním na hamižnost, nacionalismus, vlastenectví, rasismus a strach. Zahrnují své přívržence krátkodobými finančními přilepšeními ve formě daňových škrtů a příjmových transferů, které se financují hromaděním veřejného dluhu a přenecháváním účtu budoucím generacím. Američtí plutokraté jsou zatím s Trumpem spokojeni, protože jim slibuje daňové škrty, na které země nemá, a uchvacuje své stoupence z řad bílých dělnických vrstev exekutivními příkazy, jež deportují nezákonné přistěhovalce a zakazují vstup na americkou půdu občanům zemí s muslimskou většinou.

Ani tím si však Trump příliš velkou popularitu nezískal. Podporuje ho kolem 40% občanů, což je na nově zvoleného prezidenta historicky málo, a zhruba 55% občanů vyjadřuje s jeho politikou nesouhlas. Napadání jeho exekutivních rozhodnutí soudy, šarvátky s médii, napětí v důsledku rostoucích rozpočtových schodků i nová odhalení týkající se Trumpa a Ruska – to vše bude udržovat situaci ve varu a Trumpova veřejná podpora se může vypařit.

V takovém případě bude pravděpodobnější, že se republikáni proti Trumpovi obrátí. Nikdo by však nikdy neměl podceňovat ochotu demagoga používat strach a násilí – ba dokonce i válku – k tomu, aby se udržel u moci. A je-li Putin skutečně jeho podporovatelem a partnerem, pak budou Trumpova pokušení silná.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.