0

Vlk, který sežral Gruzii

FLORENCIE – V dobře známé Krylovově bajce o vlkovi a beránku mohl vlk beránka snadno beze slova sežrat, ale raději mu nastínil své „důvody“. Nejprve beránka vyplísnil, že mu kalí pitnou vodu (přestože stál vlk výše po proudu). Poté tvrdil, že ho beránek před rokem urážel (beránek byl přitom jen šest měsíců starý). A nakonec zavrčel, že se beránek provinil už tím, že má vlk hlad, a vzápětí se do něj pustil.

Vlkovo „ospravedlňování“ svého zlovolného počínání bylo luxusem, který si mohl dovolit. Také charta Organizace spojených národů v dnešní době právně zavazuje „vlčí státy“ – tedy velké mocnosti –, aby přednesly důvody pro použití ozbrojeného násilí. Pro pětici stálých členů Rady bezpečnosti je to ještě nezbytnější, poněvadž v případě závažného porušení charty proti nim nejsou k dispozici žádné sankce s výjimkou veřejného odsouzení.

Rusko předneslo několik různých důvodů, aby ospravedlnilo svou ozbrojenou intervenci do Gruzie, kde jsou odtrženecké regiony Abcházie a Jižní Osetie stále součástí suverénní Gruzie. Kreml tvrdí, že jeho invaze měla za cíl 1) zastavit gruzínskou agresi proti Jihoosetincům, 2) ukončit etnické čistky, genocidu a válečné zločiny páchané na těchto územích Gruzií, 3) ochránit ruské státní příslušníky a 4) bránit Jihoosetince na základě mírové dohody podepsané v roce 1992 Borisem Jelcinem a Eduardem Ševardnadzem.

Žádný z těchto právních argumentů však neobstojí. Vyslání vojáků do Jižní Osetie bylo bezpochyby politicky neuvážené, ale Gruzie jím neporušila žádné mezinárodní pravidlo, jakkoliv může být její suverenita na těchto územích formální. Stejně tak zjevně nedošlo ke genocidě ani k etnickým čistkám, a pokud byly spáchány válečné zločiny, ty samy o sobě neospravedlňují vojenskou invazi. Jihoosetinci navíc mají ruskou státní příslušnost pouze díky tomu, že jim ji Rusko nedávno jednostranně přiznalo. A konečně dohoda z roku 1992 umožňuje pouze monitorování vnitřního napětí, nikoliv masivní nasazení vojenské síly.