Kudy dál s globální finanční politikou

Finanční globalizace se prudce šíří. Přesto trvá ochromenost politik, byť se tento měsíc ve Washingtonu na pololetních setkáních rady guvernérů sjedou přední světoví ministři financí a centrální bankéři. Jednoduše neexistuje shoda na tom, jak se vypořádat s křiklavými problémy, jako je čím dál křehčí americký deficit obchodní bilance či finanční selhávání řady vznikajících trhů.

Tato paralýza má tři vrstvy. Zaprvé, bohaté země se hluboce zdráhají přijmout jakýkoli společný plán, který by se mohl dotknout jejich domácích politických manévrů. Největším provinilcem jsou Spojené státy. Ministři financí USA své zahraniční kolegy vždy s láskou poučovali o ekonomické dokonalosti Ameriky a o tom, proč by se ji všechny země měly snažit napodobovat. Co na tom, že této logice teď hrozí rozpad společně s realitním trhem USA; ministr financí Hank Paulson se jí nevzdává. Skutečnost, že USA se podle všeho chystají letos si od zbytku světa půjčit 900 miliard USD, je ovšem jen stěží známkou americké síly a zahraniční slabosti.

Shrnout takto stručně kakofonii evropských hlasů je obtížné. Francouzi jsou ve vztahu ke globalizaci hluboce rozpolceni, jako by šlo o další invazní sílu. Britové na ni pohlížejí z téměř opačné perspektivy. Nicméně Evropané se všeobecně shodují, že jejich společnosti rodí nejlepší způsoby života, třebaže jejich ekonomiky jsou v darwinovském smyslu méně efektivní než ekonomika americká. Evropští ministři financí tedy také nebudou nijak prahnout po přiznávání potřeby zásadních změn politik s cílem vypořádat se s riziky finanční globalizace.

https://prosyn.org/iqYLt74cs