1

Virtuální imaginace

MILÁN: Stanou se knihy díky moci počítačů a internetu nekonečnou „hypertextovou strukturou“, jejíž čtenář je zároveň jejím autorem?

Dnes existují dva druhy knih: ty, které čteme, a ty, k nimž se obracíme pro radu. Knihu ke čtení začínáme číst na první straně, kde autor sděluje, že – dejme tomu – byla spáchána vražda. V četbě pak pokračujeme až do konce, kde vyjde najevo, kdo je vrah. Konec knihy, konec čtení. Stejným způsobem čteme filozofii, například Husserla. Na první straně knihy autor zahajuje úvahu a potom klade řadu otázek, aby předvedl, jak došel ke svému závěru.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Naopak encyklopedie nejsou od toho, abychom je četli od začátku do konce. Chceme-li zjistit, zda je možné, že se Kant setkal s Napoleonem, otevřeme díly K a N, kde zjistíme, že Napoleon se narodil roku 1769 a zemřel v roce 1821 a že Kant se narodil roku 1724 a zemřel v roce 1804. Zjistíme, že ti dva se opravdu mohli setkat. Chceme-li vědět víc, podíváme se do Kantova životopisu. Životopis Napoleonův, jenž se během svého života setkal s mnoha osobnostmi, by totiž mohl jeho setkání s Kantem opomenout; Kantova biografie nikoliv.

S příchodem počítačů se začal proces čtení radikálně měnit. V hypertextu se můžeme například dotázat na všechny případy, kde je Napoleonovo jméno nějak spojeno se jménem Kantovým. To je práce na několik vteřin. Hypertextový vyhledávač nahrazuje zastarávající tištěnou encyklopedii. Avšak přestože počítače šíří novou podobu gramotnosti, nejsou schopny uspokojit veškeré intelektuální potřeby, k nimž dávají podnět.

Tyto potřeby by počítačům mohly pomoci uspokojit dva vynálezy, jejichž uvedení do běžného života je dnes na spadnutí. Prvním je rozmnožovací stroj, pomocí kterého lze prohledávat knihovní katalogy a knihy různých vydavatelství. Zvolíme požadovanou knihu, zmáčkneme tlačítko a stroj vytiskne a sváže náš výtisk. Pro vydavatelství bude tento vynález převratem. Je pravděpodobné, že s jeho zavedením do běžné praxe zmizí kamenná knihkupectví. Knihu jako takovou však nevymýtí. Knihy budou pouze přizpůsobeny novým požadavkům zákazníka, podobně jako tomu bylo v minulosti se starými rukopisy.

Druhým vynálezem je elektronická kniha: e-book. Takovou knihu budeme otevírat vložením mikrokazety do jejího hřbetu nebo jejím připojením k internetu. Tato kniha je ale rozdílná zhruba stejně, jako se foliové vydání Shakespeara z roku 1623 liší od dnešního paperbacku. Někteří lidé, kteří tvrdívali, že nikdy nečtou tištěné knihy, dnes čtou třeba Kafku ve formě e-knihy. Nebýt očních lékařů, je Kafka pro čtenáře stejně hodnotný na tradičním papíře i na elektronické stránce.

Knihy přežijí díky své užitné hodnotě. Tvůrčí proces, kterým vznikají, dost možná ne. Chceme-li tento koncept lépe pochopit, musíme umět rozlišovat mezi systémy a textem. Systém je množinou všech možností, které je určitý přirozený jazyk schopen zkombinovat. Omezený počet gramatických pravidel nám umožňuje vyprodukovat nekonečný počet vět, přičemž každý prvek jazyka lze pak interpretovat jiným prvkem jazyka: například slovo jeho definicí, děj příkladem, a podobně.

Text však nekonečnému počtu možností systému dává hranice, vytváří uzavřený svět. Jako příklad uveďme pohádku o Červené Karkulce. Text vychází z dané množiny postav a situací (holčička, maminka, babička, vlk, les) a po řadě kroků a zvratů dospívá k vyřešení. Pohádku lze číst jako alegorii – postavám lze přisuzovat různé morální vlastnosti a číst příběh jako mravní ponaučení –, ale Popelku z Červené Karkulky prostě neuděláte.

Mnohé programy na internetu nicméně naznačují, že příběh lze vystavět také na základě po sobě jdoucích a na sebe navazujících příspěvků různých tvůrců. Jako příklad opět uveďme Červenou Karkulku. První autor předloží výchozí situaci (holčička vchází do lesa) a další přispěvatelé příběh rozvinou – a tak se dívenka v lese nesetká s vlkem, ale třeba s Hurvínkem. Oba se dostávají do zakletého zámku, kde na ně čeká devítihlavá saň. A tak dále… Pojem autorství se dostává do stínu pochybností.

To se ostatně někdy stávalo i v minulosti, a původcovství díla to nijak neovlivnilo. V commedii dell’arte bylo každé představení jiné. Nenajdeme zde jediné dílo, pod nímž by byl podepsán jediný autor. Jiným příkladem mohou být jazzové jam sessions. Můžeme tvrdit, že existuje jediné výhradní provedení „Basin Street Blues“, protože se dochovala jeho první nahrávka. Ve skutečnosti ale existuje tolik verzí Basin Street Blues, kolikrát byla tato skladba provedena.

Je však rozdíl mezi nekonečným, neomezeným množstvím textů a texty, jež lze interpretovat nekonečným množstvím způsobů, jež jsou ale fyzicky omezeny. Například Tolstojova Válka a mír: chcete, aby Nataša odvrhla Kurjagina a aby kníže Andrej zůstal naživu proto, aby Nataša a on mohli být spolu? Převeďte Válku a mír do hypertextu a sami příběh přepište: Pierre pak může zabít Napoleona anebo Napoleon může porazit generála Kutuzova. Jaká svoboda! I vy se můžete stát Tolstojem!

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

V Bídnících Victor Hugo fantasticky popisuje Waterloo. Hugo ví nejen to, co se stalo, ale i to, co se stát mohlo a nestalo se. S pomocí hypertextového programu byste mohli Waterloo přepsat tak, aby Napoleon bitvu vyhrál. Tragická krása Hugova popisu Waterloo ovšem spočívá v tom, že děj se odvíjí nezávisle na přáních čtenáře. Kouzlo tragické literatury je v tom, že cítíme, že hrdinové jsou schopni svůj osud přemoci, ale neučiní tak, protože jsou slabí, hrdí nebo slepí.

Hugo jednou napsal: „Může takový pád, který úžasem naplnil celou historii, být bez příčiny? Ne… Má jej na svědomí ten, jemuž nikdo nemůže odporovat – Bůh, který zde mlčel.“ V každé význačné knize se dočteme, že Bůh přešel vývoj událostí bez povšimnutí. Existují knihy, které přepsat nelze, neboť jejich funkcí je učit nás o nutnosti. A tuto moudrost nám mohou předat jen za předpokladu, že si jich budeme vážit tak, jak jsou. Ponaučení, které nám pak poskytnou, je nezbytné k dosažení vyššího stavu intelektuální a mravní svobody.