1

Tuniský katalyzátor

DAVOS – Celý svět oslavuje demokratickou revoluci v Tunisku, která spustila kaskádu událostí jinde v regionu – především v Egyptě – s nevýslovnými důsledky. Na tuto malou desetimilionovou zemi se teď upírají zraky světa, aby se z její nynější zkušenosti poučil a přesvědčil se, zda mladí lidé, kteří svrhli zkorumpovaného autokrata, dokážou vytvořit stabilní, funkční demokracii.

Nejprve k ponaučením. Začněme tím, že nestačí, aby vlády zajišťovaly přijatelný růst. Vždyť v Tunisku za posledních 20 let rostl HDP o zhruba 5 % ročně a země se často uváděla jako příklad státu, který se může chlubit jednou z lépe fungujících ekonomik, zejména v regionu.

Nepostačuje ani podřízení se diktátu mezinárodních finančních trhů – to sice může přinášet příznivé ratingy dluhopisů a těšit mezinárodní investory, ale neznamená to, že vznikají pracovní místa ani že se zvyšuje životní úroveň většiny obyvatel. Ostatně omylnost trhu s dluhopisy a ratingových agentur se jasně ukázala během éry směřující ke krizi roku 2008. Skutečnost, že teď na tuniský přechod od autoritářství k demokracii hleděly s nelibostí, jim na dobré pověsti nepřidá – a neměla by se nikdy zapomenout.

Ani zajišťovat slušné vzdělání nestačí. Všude na světě mají státy potíže vytvořit dostatek míst pro ty, kdo na pracovní trh nově přicházejí. Výbušnou směs ale tvoří vysoká nezaměstnanost a všudypřítomná korupce. Ekonomické studie dokládají, že opravdový význam pro výkonnost země má pocit spravedlnosti a fair play.