0

Potíž s japonským nacionalismem

Sotva půl roku po nástupu do funkce vyvolává japonský premiér Šinzó Abe hněv po celé Asii a smíšené pocity ve Spojených státech, které jsou klíčovým spojencem jeho země. Využije však Bushova administrativa svého vlivu k tomu, aby postrčila Abeho směrem od pobuřujícího chování?

Abeho předchůdce Džuničiró Koizumi byl vůdcem čeřícím stojaté vody, který oživil japonskou ekonomiku, reformoval systém poštovního spoření a rozmetal na kusy frakce uvnitř dlouho vládnoucí Liberálně demokratické strany. Zároveň však Koizumi legitimizoval novopečený japonský nacionalismus a svými každoročními návštěvami svatyně Jasukuni si znepřátelil Čínu a Jižní Koreu. Kdyby nic jiného, je Abe ještě více odhodlán vybudovat razantní a nesmlouvavé Japonsko.

Každý, kdo věří, že spor o svatyni Jasukuni je obskurní historickou záležitostí, kterou Číňané a Korejci využívají k výpadům proti Japonsku ve snaze vytlouci politický kapitál, tam pravděpodobně nikdy nestrávil mnoho času. Problémem není 12 válečných zločinců třídy A, kteří jsou ve svatyni pohřbeni; skutečný problém představuje vedlejší vojenské muzeum Jušukan.

Když člověk prochází kolem letounu Mitsubishi Zero, tanků a kulometů, které jsou v muzeu vystaveny, seznamuje se s takovým výkladem dějin Války v Tichomoří, jenž obnovuje „pravdu o moderní japonské historii“. Ta odpovídá nacionalistickému komentáři: Japonsko jako oběť evropských koloniálních mocností se pouze snažilo ochránit před nimi zbytek Asie. Japonská koloniální okupace Koreje je zde například označena za „partnerství“ a člověk marně hledá jakékoliv svědectví o obětech japonského militarismu v Nankingu nebo Manile.