0

Podivná smrt multikulturalismu

Ideologie, která zastává názor, že lidé z odlišných kultur musí žít v oddělených komunitách uvnitř jedné země, neměli by se o sebe zajímat a nesmějí se navzájem kritizovat, je pomýlená a zároveň nepoužitelná. Přemýšlivější stoupenci multikulturalismu si samozřejmě nikdy nepředstavovali, že by určitá kulturní komunita mohla či měla sloužit jako náhražka komunity politické. Domnívali se, že pokud budou všichni dodržovat zákon, není nezbytně nutné, aby měli občané nějakou jedinou hierarchii hodnot.

Ideál multikulturalismu doma šel ruku v ruce s ideologií kulturního relativismu v zahraničí, a to zejména v 70. a 80. letech. Z této situace se nepozorovaně vyvinula jistá forma morálního rasismu, která tvrdila, že si bílí Evropané zaslouží liberální demokracii, zatímco lidé z odlišných kultur si na ni musí počkat. Afričtí diktátoři se mohli dopouštět ohavných věcí, avšak u mnoha evropských intelektuálů se přesto nesetkali s odsouzením, jelikož kritika jako by v sobě obsahovala i kulturní aroganci.

Nizozemsko, kde jsem se narodil, bylo možná diskusí o multikulturalismu rozděleno víc než kterákoliv jiná země. Vražda režiséra Thea van Gogha islamistickým atentátníkem před dvěma a půl lety vyvolala trýznivou debatu o zdejší zakořeněné kultuře tolerance a snadném přístupu uchazečů o azyl do země.

Již dávno před příchodem muslimských „gastarbeiterů“ v 60. a 70. letech byla nizozemská společnost v jistém smyslu „multikulturní“ v tom, že se členila na protestantské, katolické, liberální a socialistické „pilíře“, z nichž každý měl vlastní školy, nemocnice, televizní stanice, noviny a politické strany. Když se ze zahraničních dělníků z Maroka a Turecka stali de facto přistěhovalci, začali někteří lidé bojovat za vytvoření dalšího, muslimského pilíře.