Hrozby světovému obchodu na sebe berou mnoho podob. K obvyklým podezřelým patří protekcionistické bariéry či militantní protesty proti globalizaci takového ražení, jež vloni v Seattlu zcela vykolejilo výroční rolo jednání Světové obchodní organizace (WTO). Tyto protesty se sice dostanou do titulků, ale v posledních letech se zcela v tichosti zformovala nová a ještě zákeřnější hrozba: takzvaný „otevřený sektoralismus“ čili vyjednávání vstupu na cizí trhy na selektivním základě podle jednotlivých průmyslových odvětví.
V praxi to znamená, že země vyjednávají nižší sazby jen u některých produktů, zatímco u jiných nikoli. Ačkoli se to na první pohled může zdát, není otevřený sektoralismus krokem ke komplexnějším obchodním dohodám. Může ve skutečnosti překazit vyjednávání širších dohod.
Neboť i když jsou sektorové dohody vyjednány úspěšně, ohrožují ekonomickou produktivitu a výkon. Ochraňují totiž nejméně konkurenceschopná průmyslová odvětví, protože každá země se snaží otevřít obchod v oblastech, kde je konkurenceschopná. Žádná země nemá zájem na tom, aby otevírala své výrobní dinosaury zahraniční konkurenci. Ekonomické důsledky tohoto postoje jsou však zvrácené. Představme si Ameriku nebo Evropu uvíznutou v 50. letech 20. století, s hospodářstvím závislým na uhlí, oceli a textilu a bez jakékoli konkurence levnějších výrobců z Asie či odjinud – a nebezpečí, jež z toho plyne, získá zcela jasné obrysy.
Hrozby světovému obchodu na sebe berou mnoho podob. K obvyklým podezřelým patří protekcionistické bariéry či militantní protesty proti globalizaci takového ražení, jež vloni v Seattlu zcela vykolejilo výroční rolo jednání Světové obchodní organizace (WTO). Tyto protesty se sice dostanou do titulků, ale v posledních letech se zcela v tichosti zformovala nová a ještě zákeřnější hrozba: takzvaný „otevřený sektoralismus“ čili vyjednávání vstupu na cizí trhy na selektivním základě podle jednotlivých průmyslových odvětví.
V praxi to znamená, že země vyjednávají nižší sazby jen u některých produktů, zatímco u jiných nikoli. Ačkoli se to na první pohled může zdát, není otevřený sektoralismus krokem ke komplexnějším obchodním dohodám. Může ve skutečnosti překazit vyjednávání širších dohod.
Neboť i když jsou sektorové dohody vyjednány úspěšně, ohrožují ekonomickou produktivitu a výkon. Ochraňují totiž nejméně konkurenceschopná průmyslová odvětví, protože každá země se snaží otevřít obchod v oblastech, kde je konkurenceschopná. Žádná země nemá zájem na tom, aby otevírala své výrobní dinosaury zahraniční konkurenci. Ekonomické důsledky tohoto postoje jsou však zvrácené. Představme si Ameriku nebo Evropu uvíznutou v 50. letech 20. století, s hospodářstvím závislým na uhlí, oceli a textilu a bez jakékoli konkurence levnějších výrobců z Asie či odjinud – a nebezpečí, jež z toho plyne, získá zcela jasné obrysy.