Sekularita a duchovno v evropské ústavě

Jednou z polemik kolem návrhu ústavy Evropské unie je to, zda by v její preambuli měl být obsažen přímý odkaz na evropské křesťanské dědictví. Nad problematikou se zamýšlí Silvio Ferrari, významný znalec vztahů mezi církvemi a státem.

Evropské kostely mohou sice zet prázdnotou, náboženství však stále probouzí vzrušené debaty, tentokrát o jeho místě v evropské ústavě. Někteří lidé požadují, aby ústava obsahovala přímý odkaz na evropské křesťanské dědictví. Jiní chtějí, aby Evropa potvrdila svou sekulární povahu. Jakou roli by v základním zákoně Evropské unie měl hrát sekulární rozměr a jakou rozměr duchovní?

Není překvapením, že v návrhu ústavy má významné místo svoboda vyznání. Každý občan Evropy má právo vyznávat náboženství dle vlastní volby, přijmout jiné náboženství nebo se k žádnému náboženství nehlásit. Základem tohoto postoje je prvořadé postavení svědomí jedince, které s sebou nese právo každého člověka činit v záležitostech víry vlastní rozhodnutí, aniž by taková rozhodnutí vedla k negativním právním důsledkům. Ať jde o katolického, protestantského či pravoslavného věřícího nebo o ateistu, občanská a politická práva musí být rovná bez ohledu na rozhodnutí ve věcech náboženství či svědomí.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/zgG3mmi/cs;