0

Kořeny rychlého zotavení Číny

PEKING – Hrubý domácí produkt Číny se podle odhadů v roce 2009 meziročně zvýšil o 8,7% – i tentokrát jde o nejvyšší růst na světě –, přičemž ve čtvrtém čtvrtletí dosáhl 10,7% oproti 6,3% ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008. Velké části světa se schopnost Číny vyhýbat se globální finanční krizi a udržet se na trajektorii silného růstu i v letech 2010 a 2011 jeví jako cosi až příliš snadného.

Zajistit hospodářský růst Číny však zdaleka nebylo snadné. Při rychlém čínském zotavení samozřejmě sehrály významnou roli silné, rozhodné a umně načasované stimulační strategie na počátku finanční krize. Již v říjnu 2008, kdy krize poprvé udeřila, schválila Čína rozsáhlý balík politických opatření, který měl zabránit ekonomice v dalším poklesu. Fiskální deficit se v roce 2009 rovnal 3% HDP, což vygenerovalo tříprocentní růst HDP, zatímco v roce 2008 se deficit doslova rovnal nule.

Svou roli sehrála rovněž čínská měnová politika takzvaného „umírněného uvolňování“, která v roce 2009 umožnila expanzi bankovních půjček o téměř 34%, přičemž peněžní zásoba M2 vzrostla o 27%. Monetární růst možná zvyšuje inflační tlaky a riziko nafouknutí bubliny aktiv, avšak v případě Číny pomohl zajistit, aby její ekonomika neupadla po vypuknutí finanční krize do zrádného poklesu. Také další politické kroky, které si kladly za cíl zvýšit poptávku na trzích nemovitostí a automobilů, se ukázaly jako účinné.

Čínské krizové řízení je však jen jednou stránkou příběhu. Nevysvětluje, proč jiné země, které podnikly ještě razantnější opatření, nedokázaly zajistit obdobně rychlé zotavení a proč se zdá, že čínská vláda disponuje větším politickým manévrovacím prostorem než vlády jiných zemí.