0

Cesta pro Blízký Východ

V tomto nesnadném období izraelsko-palestinských vztahů je naprosto nutné podniknout pozitivní kroky a mobilizovat dobrou vůli mezinárodního společenství. Použití síly je dnes pro většinu Palestinců a Izraelců jediným myslitelným řešením. Palestinská společnost má z krátkodobého pohledu pramalou naději - co víc může ztratit? Stejně jasné je ale i to, že uchylování se ke krajním řešením přinese zase jen další a dost možná horší střety.

Neměli bychom se smířit s dalšími roky nenávisti a trápení. Základy budoucího míru musíme znovu vystavět dříve, než všechny civilizované struktury budou nadobro smeteny. Prioritou nás všech je současný konflikt, ale dokud se univerzální prioritou nestane člověk, budou konflikty i nadále vévodit mezilidským a mezinárodním vztahům.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Ti, kdo chtějí přispět ke snížení napětí, by měli nejprve nalézt a prosadit východiska, aby míroví vyjednavači nalezli společnou půdu. Politická a mediální podpora by se měla zaměřit na programy, které probíhají na místě a o kterých informují humanitární a nevládní organizace, ne na konkrétní náboženskou agendu. Naprostou přednost by měly dostat projekty, které budou utužovat spolupráci mezi různými vyznáními, různými školami v rámci jedné víry a mezi náboženskými a světskými skupinami.

Islám jako náboženství míru a lidského zdokonalování zrazuje každý, kdo v jeho jménu páchá zvěrstva. Islám je náboženství velice rozšířené a otevřené, trpí však tím, že jeho stoupencům dnes chybí jednotný hlas.

Fatvu, tedy náboženský edikt, může například vydat zákonně jen ten, jehož vysoké postavení uznává celá umma, tedy muslimské společenství. Potřebujeme tedy důvěryhodné a vážené orgány, které budou vydávat globálně platné fatvy a které budou mít pravomoc zastupovat muslimskou komunitu po celém světě. Tyto instituce by sídlily v Mekce a Nadžáfu, tedy v centrech sunnitského a šíitského náboženského myšlení.

Jejich prostřednictvím by se nemuslimský svět mohl seznamovat s nejvýraznějšími myšlenkami arabského vidění světa a díky nim by v globální diskusi o hodnotách konečně zazněl chybějící hlas. Globalizace a islám totiž nejsou neslučitelné, je-li islám chápán jako tradice, která má co nabídnout světové civilizaci, a ne jako hrozba, jíž je třeba neutralizovat.

Jedním z dnešních cílů tak musí být modernizace tradic, ovšem s tím, že zůstaneme věrni jejich kořenům. Totální kolaps náboženských norem by byl opravdu destabilizující. Má-li globalizace vést k lepšímu světu, nesmí spočívat jen na tržních silách, ale musí také posilovat stabilitu a integraci různých společností a národů.

Blízký východ potřebuje jasné morální vůdce. Ti toho ale ve vakuu moc dokázat nemohou. Globální standardy chování lze účinně prosazovat jen tehdy, dodržují-li je všichni bez rozdílu. Pokud se stane, že bude nějaká domněle univerzální politika aplikována tak, aby z ní určitá země nebo kultura měla větší užitek než druzí, měří taková politika dvojím metrem a nezaslouží si důvěru globálního společenství.

Povinností vůdců a lidí utvářejících veřejné mínění je trvat na tom, aby univerzální práva byla realizována univerzálně - aby se všechna do jednoho řídila právním řádem. Vybudovat rámec, v němž bude vzkvétat občanská společnost, v němž konflikty ustoupí vyjednávání a který bude zárukou trvalé prosperity celého lidstva, se nám podaří pouze tehdy, až dospějeme ke kultuře, která bude dodržovat humanitární normy. Rozvinutý svět má povinnost dostát ustanovením Deklarace lidských práv a dalších dokumentů definujících univerzální normy.

Fake news or real views Learn More

Jedním z nejvýraznějších projevů dobré vůle je dar humanitární pomoci. V této době, kdy na mnoha místech světa sílí riziko, že dojde k vyhrocení vojenských konfliktů, mají především západní organizace moc a prostředky podpořit obyvatele těchto neklidných oblastí. Humanitární pomoc se ale nesmí stát jen dalším nástrojem zahraniční politiky. Pokud příjemci poznají, že za pomocí se skrývá politický zisk, koncept mezinárodních vztahů založených na důvěře ztroskotá. Pozice altruismu v rámci mezinárodních humanitárních norem si nesporně zaslouží hlubší posouzení.

Mezinárodní společenství může Izraelcům i Palestincům nabídnout stabilitu a zlepšení životních podmínek, a to tak, že se souhlasem OSN, s podporou USA a spolu s mírovými a humanitárními jednotkami, které jsou na místě, zasáhne. Než budeme moci vůbec si představit budoucnost, kdy obě strany sporu budou žít vedle sebe a prospívat, budeme se zřejmě muset spolehnout na intervenci zvenčí a na to, že mezinárodní společenství splní konkrétní cíle a závazky - a ne že pouze narýsuje cestu, jak těchto cílů dosáhnout.