Před čtyřiceti lety odstartoval Mao Ce-tung takzvanou „kulturní revoluci“. Oddělení propagandy vládnoucí Komunistické strany Číny nyní vydalo nařízení, které zakazuje jakékoliv hodnocení či oslavu této katastrofy – jde o součást stranické snahy přimět Číňany, aby na toto ztracené desetiletí zapomněli.
Při odsuzování Japonců za to, že zanedbávají nankingský masakr během druhé světové války, však oficiální čínští představitelé tvrdí, že zapomínání minulosti je zradou na lidech. Pro Číňany ovšem byla zradou již sama kulturní revoluce a tato zrada přetrvává dodnes. Všechny strašlivé události, které se seběhly poté – krveprolití na náměstí Tchien-an-men, perzekuce hnutí Fa-lun kung a útisk občanských aktivistů –, jsou otrávenými plody tohoto neodčiněného prvotního hříchu.
Kulturní revoluce znamenala vyvrcholení likvidace celé jedné třídy, kterou strana provozovala v průběhu 60. let. Ti, kdo přežili všechny předešlé politické pohyby a nechali se okouzlit Maovým kultem osobnosti, se zbavili všech zábran a mohli beztrestně zabíjet a mstít se. Mao shrnul tento psychologický stav slovy: „Přichází čas převratů a já mám z tohoto chaosu prostě radost.“ V instrukci nazvané „K incidentům kousnutí“ Mao tvrdil: „A co má být? Dobří lidé se vzájemným kousáním seznamují a špatným lidem jen patří, když je ti dobří pokoušou…“
Před čtyřiceti lety odstartoval Mao Ce-tung takzvanou „kulturní revoluci“. Oddělení propagandy vládnoucí Komunistické strany Číny nyní vydalo nařízení, které zakazuje jakékoliv hodnocení či oslavu této katastrofy – jde o součást stranické snahy přimět Číňany, aby na toto ztracené desetiletí zapomněli.
Při odsuzování Japonců za to, že zanedbávají nankingský masakr během druhé světové války, však oficiální čínští představitelé tvrdí, že zapomínání minulosti je zradou na lidech. Pro Číňany ovšem byla zradou již sama kulturní revoluce a tato zrada přetrvává dodnes. Všechny strašlivé události, které se seběhly poté – krveprolití na náměstí Tchien-an-men, perzekuce hnutí Fa-lun kung a útisk občanských aktivistů –, jsou otrávenými plody tohoto neodčiněného prvotního hříchu.
Kulturní revoluce znamenala vyvrcholení likvidace celé jedné třídy, kterou strana provozovala v průběhu 60. let. Ti, kdo přežili všechny předešlé politické pohyby a nechali se okouzlit Maovým kultem osobnosti, se zbavili všech zábran a mohli beztrestně zabíjet a mstít se. Mao shrnul tento psychologický stav slovy: „Přichází čas převratů a já mám z tohoto chaosu prostě radost.“ V instrukci nazvané „K incidentům kousnutí“ Mao tvrdil: „A co má být? Dobří lidé se vzájemným kousáním seznamují a špatným lidem jen patří, když je ti dobří pokoušou…“