1

Ústup globální demokracie

Nepříjemným průvodním jevem globalizace, s nímž nikdo nepočítal, je její zhoubný účinek na demokracii. Přestože se státy světa stále více demokratizují, zdá se, že globální součet demokracie se snižuje. Globalizace na tom nese nemalý podíl viny.

Demokracie znamená mnoho věcí, jejím základním principem je ale požadavek, aby občané mohli volit ty, kteří budou stát v jejich čele, a aby každý jejich hlas měl stejnou váhu. Globalizace však bohužel znamená i to, že některé státy mohou uplatňovat asymetrický vliv. Amerika může narušit obchodní aktivity Kuby nejen tím, že omezí vlastní obchodní aktivity s tímto ostrovem, ale i tím, že pohrozí sankcemi všem, kdo s Kubou obchodují nebo do ní investují. Kuba ovšem americkou ekonomiku nijak významně ohrozit nemůže. Obdobně také například Čína může poškodit Tchaj-wan způsobem, jež Tchaj-wan nemůže opětovat.

Mocné země samozřejmě odjakživa zasahovaly do suverenity menších a slabších. Připomeňme jeden (dost možná smyšlený) příběh: jednou jeden indický diplomat ukázal Stalinovi mapu jižní Asie. ,,Indie je velká země," poznamenal Stalin. Pak ukázal na Srí Lanku a zeptal se: ,,A jak se jmenuje tenhle malý indický ostrůvek?" ,,Ten nepatří k Indii," odpověděl diplomat, ,,je to nezávislý stát." ,,A proč?" podivil se Stalin.

Globalizace dominantním státům dává celou škálu nových nástrojů (vedle války), jak uplatňovat svůj vliv vůči ostatním zemím. Především jsou to peníze. Okamžité elektronické spojení a neustále se zdokonalující systém globálních záruk umožňují přeshraniční tok kapitálu, jaký dosud neměl obdoby. Rychlé stažení takového kapitálu pak může mít katastrofální vliv, jak jsme ostatně viděli v roce 1997, kdy supervýkonné asijské ekonomiky podlehly finanční krizi.