Čí centrální banka?

BERKELEY – Obecně řečeno se ekonomové už nejméně 115 let (a možná i déle) – tedy přinejmenším od zveřejnění knihy švédského ekonoma Knuta Wicksella Geldzins und Güterpreise (Úrok a ceny) v roce 1898 – dělí do dvou táborů v otázce, co je to centrální banka a jakým účelům by měla sloužit.

Jeden tábor – nazývejme ho táborem bankovním – pokládá centrální banku za banku pro bankéře. Jejími klienty jsou banky; je to místo, kde si mohou banky půjčovat peníze, když to opravdu potřebují, a její funkcí je podporovat bankovní sektor, aby banky mohly při své běžné činnosti tvořit odpovídající zisky. A především musí centrální banka zajišťovat natolik velkou peněžní nabídku, aby pouhá nelikvidita – na rozdíl od insolvence – nedohnala banky k bankrotu a likvidaci.

Druhý tábor, který můžeme označit za makroekonomický, pokládá centrální banky za správce ekonomiky jako celku. Úkolem centrální banky je podporovat v praxi Sayův zákon – princip, že výkon je v rovnováze s poptávkou, tedy že poptávka po vyrobeném zboží není ani příliš malá (což by vyvolalo nezaměstnanost), ani příliš velká (což by vyvolalo inflaci) –, protože tento zákon teoreticky rozhodně neplatí. Hlavní zodpovědností centrální banky jinými slovy není udržovat zdraví firem tvořících bankovní sektor, nýbrž dohlížet na dobré fungování ekonomiky jako celku.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles from our archive every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/hWAsYCU/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.