Mýtus o mezigenerační spravedlnosti

OXFORD: „Proč bychom měli všechno dělat jen v zájmu našich dětí“ je prastará řečnická otázka, obvykle doprovázena dodatkem, že “koneckonců, naše děti pro nás taky nikdy nic neudělaly.“ To nás hypoteticky zbavuje povinností vůči všem budoucím pokolením. Ovšem mnoho společenských i ochranářských aktivistů zastává zcela opačný názor. Ti říkají, že musíme respektovat „práva“ budoucích generací a rovněž musíme dbát jejich zájmů dle příkazů určitých principů spravedlnosti.

Pravda, jako obvykle, leží někde uprostřed. Budoucí generace přirozeně nemají žádná práva, ale to nás nezbavuje povinnosti morálního nátlaku na ty z našich politiků, kteří by svými postoji mohli jejich zájmy poškodit.

Důvod, proč nenarození lidé nedisponují žádnými právy, je ten, že nenarození lidé nemají vůbec nic. Nemají končetiny, ani vlasy, a ani disposici milovat Mozarta. Zatím zde nejsou; neexistují; tečka. Nenarození lidé by neměli být považováni za nějakou podivnou zvláštní třídu čekající kdesi nahoře na vhodný okamžik, aby se snesli na zem.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/lEAGHIR/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.