PRINCETON – Protestní hnutí, která vzplála napříč západní polokoulí od Chile až po Německo, zůstávají dosud překvapivě nedefinovaná a nedostatečně analyzovaná. Někteří lidé o nich hovoří jako o největší globální mobilizaci od roku 1968, kdy se rozlícené masy v jinak velmi odlišných zemích sjednotily kolem podobných problémů. Podle jiných názorů zde naopak nejsme svědky ničeho nového.
Například bulharský politolog Ivan Krastěv prohlásil, že momentálně zažíváme „rok 1968 naruby“. „Tehdy studenti v evropských ulicích dávali najevo touhu žít ve světě odlišném od světa svých rodičů,“ uvedl. „Dnes jsou studenti v ulicích proto, aby dali najevo touhu žít ve světě svých rodičů.“
Tato hnutí se zatím nedočkala názvu ani jasné interpretace. Avšak to, jak sama sebe popíšou – a jak je popíšou analytici –, bude mít významný dopad na to, jakým směrem by se mohla do budoucna ubírat. Zároveň by takové sebepochopení mohlo ovlivnit, jak by na tato hnutí měli obecně reagovat občané.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Rather than reducing concentrated market power through “disruption” or “creative destruction,” technological innovation historically has only added to the problem, by awarding monopolies to just one or a few dominant firms. And market forces offer no remedy to the problem; only public policy can provide that.
shows that technological change leads not to disruption, but to deeper, more enduring forms of market power.
The passing of America’s preeminent foreign-policy thinker and practitioner marks the end of an era. Throughout his long and extraordinarily influential career, Henry Kissinger built a legacy that Americans would be wise to heed in this new era of great-power politics and global disarray.
reviews the life and career of America’s preeminent foreign-policy scholar-practitioner.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
PRINCETON – Protestní hnutí, která vzplála napříč západní polokoulí od Chile až po Německo, zůstávají dosud překvapivě nedefinovaná a nedostatečně analyzovaná. Někteří lidé o nich hovoří jako o největší globální mobilizaci od roku 1968, kdy se rozlícené masy v jinak velmi odlišných zemích sjednotily kolem podobných problémů. Podle jiných názorů zde naopak nejsme svědky ničeho nového.
Například bulharský politolog Ivan Krastěv prohlásil, že momentálně zažíváme „rok 1968 naruby“. „Tehdy studenti v evropských ulicích dávali najevo touhu žít ve světě odlišném od světa svých rodičů,“ uvedl. „Dnes jsou studenti v ulicích proto, aby dali najevo touhu žít ve světě svých rodičů.“
Tato hnutí se zatím nedočkala názvu ani jasné interpretace. Avšak to, jak sama sebe popíšou – a jak je popíšou analytici –, bude mít významný dopad na to, jakým směrem by se mohla do budoucna ubírat. Zároveň by takové sebepochopení mohlo ovlivnit, jak by na tato hnutí měli obecně reagovat občané.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in