Nevyhnutelné znovuzrození evropské integrace

ATÉNY – Evropská integrace předpokládá průběžné převádění národní suverenity na Evropskou unii. Zatímco se však členské státy ochotně podrobují rozhodnutím, která ruší ochranářská opatření – například dovozní cla –, poněkud váhavěji přistupují k formulaci či prosazování politiky, jež by vybavila Evropskou unii pravomocí vyvíjet iniciativy dle vlastního uvážení. Typickými příklady tohoto jevu jsou Lisabonská strategie, která uvízla na mrtvém bodě, nekompletní Hospodářská a měnová unie a po blokovacím manévru irské veřejnosti také nejistý osud nové ústavní smlouvy EU (takzvané „Lisabonské smlouvy“).

Podobná slabost je dobře patrná i na snaze EU definovat samu sebe v globálním systému. Energetická bezpečnost, klimatické změny, vzestup Číny a obroda Ruska, to jsou jen některé z mnoha otázek, které vyžadují účinnou reakci. EU však často reagovat nedokáže nebo tak činí pouze pomalu, neboť její struktura brání rychlým rozhodnutím a svižné akci. Tato struktura byla vhodná v éře, kdy byl prakticky jediným tématem, s nímž se EU musela na celosvětové úrovni potýkat, volný obchod. Tato éra však již skončila.

Případnou změnu ztěžuje nedostatečná demokratická legitimita orgánů EU. Absence přímého vztahu s evropskými občany zbavuje tyto orgány tlaku nutného k zajištění rychlé akce a přijetí odpovídající politiky.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/cTl6nq8/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.