0

Falešný příslib finanční liberalizace

Ve světě financí je něco v nepořádku. Problémem není další finanční krach na některém nově vznikajícím trhu, s předvídatelnou nákazou zachvacující sousední země. I ty nejexponovanější státy zvládly poslední kolo finančních šoků, v květnu a červnu 2006, poměrně pohodově. Místo toho současná potíž tkví v tom, co napomohly odhalit relativně klidné časy: předpovídané přínosy finanční globalizace není nikde vidět.

Finanční globalizace je nový fenomén. Jeho počátky lze vystopovat v 70. letech minulého století, kdy se do koloběhu vracely petrodolary a vyvolávaly rozsáhlý kapitálový příliv do rozvojových států. Až kolem roku 1990 však hodila většina vznikajících trhů obezřetnost za hlavu a u soukromých portfolií a bankovních toků odstranila kontrolní mechanismy. Privátní kapitálové toky od té doby prudce stoupají a ční nad obchod se zbožím a službami. Svět tedy prožívá opravdovou finanční globalizaci asi pouhých 15 let.

Uvolnění kapitálových toků mělo neúprosnou logiku – tedy alespoň se to tak jevilo. Rozvojové státy, argumentovalo se, mají řadu investičních příležitostí, ale chybí jim úspory. Příliv zahraničního kapitálu jim umožní čerpat z úspor bohatých zemí, zvýšit míru investic a povzbudit růst. Navíc měla dát finanční globalizace chudým státům možnost zklidnit cyklický pohyb od vzestupů k propadům, vážící se k dočasným šokům směnných relací a dalším vlnám nešťastných okolností. Konečně působení kázně finančních trhů mělo rozhazovačným vládám ztížit jejich dovádění.

Věci však nešly podle plánu. Průzkum všech míst provedený MMF stejně jako výzkumy nezávislých akademiků dokladují řadu rébusů a paradoxů. Například lze jen těžko najít důkazy, že země, které kapitálové toky uvolnily, zažily v důsledku toho trvalý hospodářský růst. Ba mnohé vznikající trhy zažily pokles míry investic. Po důkladném zvážení je zřejmé, že liberalizace kapitálových toků ani nestabilizovala spotřebu.