Životní prostředí ekonomiky

Žádná ekonomika není uzavřený, autonomní vesmír, který by se řídil pravidly nezávislými na právu, morálce a politice. Ba ty nejzajímavější ekonomické otázky všeobecně leží na hranici se sousedními disciplinami. Nikde to ovšem není jasnější než na interakci mezi hospodářskými procesy a přírodním prostředím.

Charakteristickým rysem tohoto vzájemného působení je, že se neřídí zákony mechaniky, nýbrž zákony termodynamiky, zejména zákonem o entropii, podle něhož se množství volné energie, již lze převést na mechanickou práci, s časem snižuje – jde o nevratný proces kulminující „tepelnou smrtí“. Bezpočet výzkumníků, inspirovaných průkopnickou prací zesnulého Nicholase Georgescu-Roegena o vztahu mezi ekonomickými procesy a fyzikou, se pokusila – nepříliš úspěšně – zformulovat „entropickou“ teorii ekonomie a společnosti, zejména během 70. let 20. století.

Entropické pojetí předpokládá, že ekonomické procesy kvůli svým mnohačetným interakcím s přírodou vyvolávají nevratné důsledky. Čerpáme zásoby neobnovitelných přírodních zdrojů (například ropy a kovových rud) a ničíme nebo pozměňujeme kvalitu dalších zdrojů (třeba vody a orné půdy), neboť vyvíjíme rytmus využívání přesahující jejich regenerační schopnost. Využívání neobnovitelných zdrojů vlastně odpoutává tempo hospodářského růstu od rychlosti ekologické obnovy, což zesiluje zhoršování biosféry, včetně nevratných změn klimatu.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

Get unlimited access to PS premium content, including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, On Point, the Big Picture, the PS Archive, and our annual year-ahead magazine.

http://prosyn.org/x8PeJwx/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.