0

Konec (ekonomických) dějin?

PAŘÍŽ – Z důvodů, jež jsou přinejmenším zčásti nejasné, některé akademické spisy zanechají v duchovních dějinách trvalou stopu. Právě to je případ pojednání „Ekonomické možnosti pro naše vnoučata“ od Johna Maynarda Keynese.

Význam Keynesova příspěvku nespočíval ani tak v tom, jak odpovídal na otázky, jež vznesl, ale v podstatě otázek samotných. Mohlo by fungování kapitalistického systému přinést konec problému vzácnosti – a tedy kapitalismu samého? Jak by mohly životy lidí v takové éře dle soudného očekávání vypadat?

Keynes začal tyto otázky promýšlet propočtem složeného úroku a jeho působivého výsledku, když se aplikuje na dlouhá časová období. Při 2% míře růstu se jakékoli číslo, včetně DPH, během sta let zvýší 7,5násobně. Vyřešil by tedy takový nárůst problém vzácnosti, na němž veškerá ekonomika staví?

Keynesovou odpovědí bylo jednoznačné ano, neboť takový nárůst by umožnil uspokojení toho, co nazýval „absolutními potřebami“. Pravda, Keynes si dobře uvědomoval, že k uspokojení relativních potřeb – „nemít míň než soused“ – nedojde nikdy, ale myslel si, že tyto potřeby budou mít druhořadý význam, tak vzdálený úsilí vést dobrý život, že se snaha uspokojit je bude považovat za jistou formu neurózy. Podle Keynese se namísto toho postupně naučíme, jak „svou další energii zasvětit neekonomickému cíli“.