0

Prchavý odkaz roku 1968

„Dany, jsi teď nesmírně úspěšný. Nenech se ale zmanipulovat krajně levicovými silami, které by tě přivedly k ničení všeho, co by mohlo vzejít z toho, co tvoříš.“ Slova, jež 22. března 1968 pronesl Jean Baudrillard, tehdejší asistent na univerzitě v Nanterre, neztratila na správnosti.

Možná že zklamu své příznivce a ty, jež „Revoluce“ okouzlila, ale nejsem vůdcem revoluce, která prý v roce 1968 proběhla. Pusťte to z hlavy: rok ’68 je pryč, pohřbený pod hromadou dlažebních kostek, byť právě ty formovaly dějiny a vyvolaly v našich společnostech radikální změnu!

Zprvu to vypadá nepochopitelně. Jak jsem ale už tehdy dal najevo v rozhovoru s Jeanem-Paulem Sartrem v  Le Nouvel Observateur , byl jsem jen hlásnou troubou revolty. Rok ’68 symbolizoval konec revolučních mýtů, ku prospěchu osvobozeneckých hnutí sahajících od 70. let až do současnosti. Ostatně svět 60. let – první globální hnutí přenášené živě rozhlasem a televizí – charakterizovala směsice vzájemně provázaných revolt.

Změna vyvolaná rokem ’68 zasáhla především tradiční kulturu, úzkoprsý moralismus a princip hierarchické moci. Proměnila společenský život, způsoby, jimiž jsme, hovoříme, milujeme a tak dále. Hnutí se však navzdory svému rozsahu vystříhalo násilí, aby tak vytvořilo nový styl revolty. Studenti, pracující, rodiny – všichni měli své oprávněné požadavky, nicméně všechny spojovala tatáž touha po emancipaci.