Vylidňující se Evropa

Všichni souhlasí, že nedávný summit EU ve Stockholmu byl jaksi nemastný neslaný. Vůdci Evropské unie sice dosáhli jistého pokroku v oblasti tvorby jednotného finančního trhu v rámci Unie a zavedení standardního evropského patentu, ovšem další návrhy ekonomické liberalizace uvázly na mrtvém bodě. Myšlenka jednotného evropského řízení letového provozu ztroskotala na neshodě mezi Británií a Španělskem ohledně Gibraltaru a návrhům na liberalizaci dodávky plynu a elektrické energie se postavila Francie, která se zastává nesporných výhod veřejných služeb veřejného sektoru.

Dobrou zprávou nicméně je, že se Stockholm stal svědkem prvních náznaků toho, že by se Evropská unie mohla pomalu a oklikou začít přibližovat k myšlence, která doposud byla nepsaným evropským tabu, totiž k tomu, že EU potřebuje imigrační politiku. Vlády členských států donedávna zastávaly vůči přistěhovalectví dvě stanoviska: všechny měly za to, že běžnou imigraci je třeba omezovat anebo jí předcházet. Všechny mlčky přihlížejí tomu, jak jsou lidé, hledající v zemích EU azyl, označováni za „nepravé“ ekonomické přistěhovalce, vystavováni úřední šikaně, zastrašováni a v některých případech dokonce vězněni.

Nadto některé vlády, například německá a rakouská, daly jasně najevo své vážné obavy z toho, že rozšíření Evropské unie způsobí příliv „gastarbeiterů“ ze střední a východní Evropy, a netajily se tím, že budou požadovat delší přechodné období pro udělení volného pohybu pracovních sil novým členským zemím. Před rokem a půl představitelé Evropské unie v Tampere uvedli, že uznávají „potřebu efektivnějšího řízení pohybu obyvatelstva“. Mysleli tím ovšem to, že je zapotřebí důraznějších opatření pro boj s nelegální imigrací.