Íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád si svou vášnivou kritikou Spojených států sice možná získává podporu napříč muslimským světem, leč uvnitř Íránu ztrácí sílu. Nové mocenské posty obsazují jeho političtí soupeři a obyvatelstvo je čím dál nespokojenější s postupujícím ekonomickým úpadkem.
Islámská republika má už od svého založení slabý prezidentský úřad. Rozhodující autority požívá Nejvyšší vůdce, nejprve ajatolláh Chomejní a nyní ajatolláh Chameneí. První prezident islámské republiky Abul Hasan Bání Sadr byl rok po svém zvolení z úřadu odvolán. Od té doby režim nepřipouští silného prezidenta a opakovaně prokázal, že úřad je podřízený Nejvyššímu vůdci.
Ahmadínedžádovo zvolení před dvěma lety vyvolalo velká očekávání, poněvadž nový prezident sliboval, že „ceny ropy se projeví na tabuli každé domácnosti v Íránu“ a že ostře zakročí proti korupci. Navzdory tomu jeho první nominace byly odměnami přívržencům a starým známým v Islámských revolučních gardách a milici Basídž, ozbrojených složkách, které během kampaně mobilizovaly voliče v jeho prospěch. Například ministerstvo ropného průmyslu bez výběrového řízení udělilo zakázku za 1,3 miliard dolarů firmě spojované s revolučními gardami a Ahmadínedžád zvolil svého švagra ministrem kabinetu.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Antara Haldar
advocates a radical rethink of development, explains what went right at the recent AI Safety Summit, highlights the economics discipline’s shortcomings, and more.
The prevailing narrative that frames Israel as a colonial power suppressing Palestinians’ struggle for statehood grossly oversimplifies a complicated conflict and inadvertently vindicates the region’s most oppressive regimes. Achieving a durable, lasting peace requires moving beyond such facile analogies.
rejects the facile moralism of those who view the ongoing war through the narrow lens of decolonization.
The far-right populist Geert Wilders’ election victory in the Netherlands reflects the same sentiment that powered Brexit and Donald Trump’s candidacy in 2016. But such outcomes could not happen without the cynicism displayed over the past few decades by traditional conservative parties.
shows what Geert Wilders has in common with other ultra-nationalist politicians, past and present.
Íránský prezident Mahmúd Ahmadínedžád si svou vášnivou kritikou Spojených států sice možná získává podporu napříč muslimským světem, leč uvnitř Íránu ztrácí sílu. Nové mocenské posty obsazují jeho političtí soupeři a obyvatelstvo je čím dál nespokojenější s postupujícím ekonomickým úpadkem.
Islámská republika má už od svého založení slabý prezidentský úřad. Rozhodující autority požívá Nejvyšší vůdce, nejprve ajatolláh Chomejní a nyní ajatolláh Chameneí. První prezident islámské republiky Abul Hasan Bání Sadr byl rok po svém zvolení z úřadu odvolán. Od té doby režim nepřipouští silného prezidenta a opakovaně prokázal, že úřad je podřízený Nejvyššímu vůdci.
Ahmadínedžádovo zvolení před dvěma lety vyvolalo velká očekávání, poněvadž nový prezident sliboval, že „ceny ropy se projeví na tabuli každé domácnosti v Íránu“ a že ostře zakročí proti korupci. Navzdory tomu jeho první nominace byly odměnami přívržencům a starým známým v Islámských revolučních gardách a milici Basídž, ozbrojených složkách, které během kampaně mobilizovaly voliče v jeho prospěch. Například ministerstvo ropného průmyslu bez výběrového řízení udělilo zakázku za 1,3 miliard dolarů firmě spojované s revolučními gardami a Ahmadínedžád zvolil svého švagra ministrem kabinetu.
To continue reading, register now.
Subscribe now for unlimited access to everything PS has to offer.
Subscribe
As a registered user, you can enjoy more PS content every month – for free.
Register
Already have an account? Log in