Sebedůvěra je významným prvkem života, což platí pro národy a civilizace stejně jako pro jedince. Sebedůvěra je ingrediencí naděje. Umožňuje člověku projektovat se do budoucnosti a naplnit, či dokonce překonat své schopnosti. Pochází z nitra, ale může ji posilovat nebo oslabovat způsob, jímž na nás hledí ostatní. Sebedůvěra však musí být, tak jako krevní tlak, vyvážená: dostanete se do potíží, ať jí máte příliš mnoho nebo příliš málo. Přemíra sebedůvěry bývá stejně ničivá jako její nedostatek.
Uvažme například Ameriku v Iráku. Přehnaná sebedůvěra Bushovy administrativy ohledně správnosti vlastních cílů – demokratizace Středního východu – byla klíčovým faktorem odvíjející se katastrofy mnohem víc než realizační pochybení.
Nedávno jsem debatoval s jedním z předních myslitelů, kteří stáli za rozhodnutím „osvobodit“ Irák od Saddáma Husajna. Tento význačný neokonzervativec mi pro svou neotřesitelnou důvěru ve správnost vlastní vize připadal tak trochu jako bolševik demokracie.
Sebedůvěra je významným prvkem života, což platí pro národy a civilizace stejně jako pro jedince. Sebedůvěra je ingrediencí naděje. Umožňuje člověku projektovat se do budoucnosti a naplnit, či dokonce překonat své schopnosti. Pochází z nitra, ale může ji posilovat nebo oslabovat způsob, jímž na nás hledí ostatní. Sebedůvěra však musí být, tak jako krevní tlak, vyvážená: dostanete se do potíží, ať jí máte příliš mnoho nebo příliš málo. Přemíra sebedůvěry bývá stejně ničivá jako její nedostatek.
Uvažme například Ameriku v Iráku. Přehnaná sebedůvěra Bushovy administrativy ohledně správnosti vlastních cílů – demokratizace Středního východu – byla klíčovým faktorem odvíjející se katastrofy mnohem víc než realizační pochybení.
Nedávno jsem debatoval s jedním z předních myslitelů, kteří stáli za rozhodnutím „osvobodit“ Irák od Saddáma Husajna. Tento význačný neokonzervativec mi pro svou neotřesitelnou důvěru ve správnost vlastní vize připadal tak trochu jako bolševik demokracie.