Po americké invazi do Iráku v roce 2003 dosáhly francouzsko-americké vztahy dna. Bushova administrativa se cítila zrazena diplomatickou taktikou Francie v Organizaci spojených národů, zatímco francouzský prezident Jacques Chirac měl pocit, že se potvrdila jeho nedůvěra v jedinou supervelmoc i jeho volání po multipolárním světě. Dnes, v předvečer francouzských prezidentských voleb, ukazují výzkumy veřejného mínění, že podle tří čtvrtin francouzských voličů by se Francie měla od Spojených států distancovat.
Navzdory dlouhým dějinám vzájemného spojenectví, které sahají až do dob americké revoluce a zahrnují dvě světové války, si Francie vždy zachovávala vůči USA poněkud ambivalentní přístup a válka v Iráku nebyla prvním případem, kdy kontroverzní bezpečnostní politika USA podkopala ve Francii americkou přitažlivost. Výzkumy veřejného mínění ukázaly podobné reakce i po suezské krizi v roce 1956, po válce ve Vietnamu koncem 60. a počátkem 70. let a po rozmístění raket středního doletu v Evropě počátkem let osmdesátých.
Kromě toho se francouzskými dějinami již dlouho vine nit kulturního antiamerikanismu. Některým konzervativcům se nelíbilo syrové rovnostářství americké kultury, zatímco někteří lidé na levici spatřovali v americké víře v trhy symbol kapitalistického vykořisťování dělnické třídy. Po druhé světové válce Francie na nějaký čas zakázala coca-colu a farmář José Bové se stal nedávno lidovým hrdinou, poněvadž zničil restauraci McDonald’s. Francouzi nicméně dál houfně navštěvují nejen McDonald’s, ale i kina uvádějící americké filmy, přestože je jejich dovoz limitován.
Po americké invazi do Iráku v roce 2003 dosáhly francouzsko-americké vztahy dna. Bushova administrativa se cítila zrazena diplomatickou taktikou Francie v Organizaci spojených národů, zatímco francouzský prezident Jacques Chirac měl pocit, že se potvrdila jeho nedůvěra v jedinou supervelmoc i jeho volání po multipolárním světě. Dnes, v předvečer francouzských prezidentských voleb, ukazují výzkumy veřejného mínění, že podle tří čtvrtin francouzských voličů by se Francie měla od Spojených států distancovat.
Navzdory dlouhým dějinám vzájemného spojenectví, které sahají až do dob americké revoluce a zahrnují dvě světové války, si Francie vždy zachovávala vůči USA poněkud ambivalentní přístup a válka v Iráku nebyla prvním případem, kdy kontroverzní bezpečnostní politika USA podkopala ve Francii americkou přitažlivost. Výzkumy veřejného mínění ukázaly podobné reakce i po suezské krizi v roce 1956, po válce ve Vietnamu koncem 60. a počátkem 70. let a po rozmístění raket středního doletu v Evropě počátkem let osmdesátých.
Kromě toho se francouzskými dějinami již dlouho vine nit kulturního antiamerikanismu. Některým konzervativcům se nelíbilo syrové rovnostářství americké kultury, zatímco někteří lidé na levici spatřovali v americké víře v trhy symbol kapitalistického vykořisťování dělnické třídy. Po druhé světové válce Francie na nějaký čas zakázala coca-colu a farmář José Bové se stal nedávno lidovým hrdinou, poněvadž zničil restauraci McDonald’s. Francouzi nicméně dál houfně navštěvují nejen McDonald’s, ale i kina uvádějící americké filmy, přestože je jejich dovoz limitován.