0

Hrbolatá cesta před námi

CAMBRIDGE – Máme-li důvěřovat akciovému trhu a rozpětí úrokových sazeb, americké hospodářství už prožilo to nejhorší a snad je na cestě k pomalému zotavení. Pro světovou ekonomiku ale těžkosti teprve začínají. Pokud se globalizace nedočká nápravy, kterou potřebuje, ekonomické vyhlídky budou ponuré jak pro bohaté, tak pro chudé země.

Nejhorší, co by mohlo nastat, je návrat do 30. let 20. století, kdy státy vztyčily vysoké obchodní bariéry a uchýlily se k izolacionismu, k újmě všech. To je dnes naštěstí vzdálený scénář. Jenže druhou nejhorší možností je domnívat se, že postačí menší záplata a globalizace bude zdravá a udržitelná. K zatmelení hlubokých trhlin v globalizaci, jež odhalila finanční krize, bude zapotřebí skutečného úsilí a kreativity.

Nejprve dobré zprávy. Celosvětová reakce na krizi sice snad nebyla hvězdná, ale nedošlo ani na hromadnou rvačku, jíž bylo možné se obávat. Skupina G-20 se nedokázala dohodnout na koordinovaném fiskálním stimulu ani na krocích směřujícím k bankovní reformě. Postavila se ale jednotně za Mezinárodní měnový fond a zajistila jej dodatečnými zdroji. Navzdory bezpočtu nových ochranářských opatření, jež byly od propuknutí finanční krize zavedeny po celém světě, nejde v naprosté většině o nic, z čeho bychom měli trpět nespavostí. Globalizace neutrpěla smrtící ránu – alespoň prozatím ne.

Opravdová zkouška teprve přijde. Problém tkví v tom, že dle současné agendy se s žádnou z fundamentálních slabin globalizace pravděpodobně řádně nevypořádáme. Finanční regulace a dohled jistě zpřísní, ale svou povahou zůstanou národní, se slabým zajištěním proti přeshraničním přelivům a regulačním arbitrážím.