0

Velký třesk ekonomické svobody

Proč je tak těžké zavést deregulaci, jíž je třeba, má-li se hospodářství stát konkurenčnějším? Proč se tolikeré vlády snaží dosáhnout tohoto cíle a proč téměř všechny selžou? Všichni občané mají vyhlídky mít užitek z výrobků a služeb konkurenčních trhů, ale široká koalice, jíž je třeba k prosazení politických přístupů podporujících hospodářskou soutěž, se obvykle vůbec neustaví. Prostě se tu nedostává politické podpory. Proč?

Nejedná se o otázku podstatnou jen pro transformující se ekonomiky a další země nově vznikajících trhů, ale o otázku podstatnou i pro země bohaté - týká se vlastně všech, snad kromě USA a Británie, tedy zemí, které již dávno nastartovaly proces radikální a dalekosáhlé ekonomické liberalizace. Nový Zéland a Irsko učinily totéž a jejich hospodářství od té doby výrazně roste.

Nedostatečná konkurence je zpravidla následkem přílišné regulace. Taxíky evropských měst jsou drahé, protože počet licencí je přísně řízen. Je-li přístup na trh blokován, držitelé licencí čelí malému tlaku na snižování cen a úředníci, kteří licence vydávají, jsou v pozici výhodné pro získávání volebních hlasů nebo úplatků. Stručně řečeno, regulace má tendenci zkreslovat pobídky a podporuje to, čemu ekonomové říkají chování zaměřené na vyhledávání rent: řidič taxi i úředník vydávající licence získávají nezasloužené odměny (renty) jenom proto, že mohou zneužít své zasvěcenecké pozice, a nikoliv proto, že by byli produktivnější.

Notáři jsou dalším příkladem tohoto fenoménu. Státní notáři v mnoha zemích vybírají velice vysoké poplatky za služby, jež jsou ve skutečnosti bezcenné. Poplatky jsou vysoké proto, že notáři sami kontrolují přístup do své profese. Bez státní regulace (jež zahrnuje i pravidla, která vyžadují, aby spotřebitelé jejich bezcenné služby nakupovali) by státní notáři nebyli v pozici, z níž čerpají renty.