BERKELEY – Kdybyste se moderního historického ekonoma, jako jsem já, zeptali, proč svět v současnosti svírá finanční krize a hospodářský pokles, řekl by vám, že jde o zatím poslední epizodu dlouhé historie podobných bublin, krachů, krizí a recesí, která sahá přinejmenším až k bublině výstavby plavebních kanálů počátkem 20. let 19. století, pádu banky Pole, Thornton ampamp; Co na přelomu let 1825-1826 a následné první průmyslové recesi v Británii. Působení tohoto procesu jsme viděli i při mnoha dalších historických epizodách – v letech 1870, 1890, 1929 a 2000.
Ceny aktiv se z nějaké příčiny vyšinou a vystoupají do neudržitelných výší. Někdy jsou na vině mizerné vnitřní kontrolní mechanismy ve finančních firmách, kde se podřízení přehnaně odměňují za podstupování rizik. Jindy jsou příčinou vládní záruky. A ještě jindy jde jednoduše o dlouhé období, kdy ekonomice přeje štěstěna a trh ovládnou nerealističtí optimisté.
Pak přichází krach. A jakmile nadejde, zřítí se tolerance vůči riziku: všichni vědí, že ve finančních aktivech se ukrývají obrovské neuskutečněné ztráty, ale nikdo s jistotou neví, kde vlastně jsou. Po krachu následuje úprk do bezpečí, po němž přichází strmý propad rychlosti obratu peněz, neboť investoři hromadí hotovost. A zpomalení obratu peněz přináší recesi.
BERKELEY – Kdybyste se moderního historického ekonoma, jako jsem já, zeptali, proč svět v současnosti svírá finanční krize a hospodářský pokles, řekl by vám, že jde o zatím poslední epizodu dlouhé historie podobných bublin, krachů, krizí a recesí, která sahá přinejmenším až k bublině výstavby plavebních kanálů počátkem 20. let 19. století, pádu banky Pole, Thornton ampamp; Co na přelomu let 1825-1826 a následné první průmyslové recesi v Británii. Působení tohoto procesu jsme viděli i při mnoha dalších historických epizodách – v letech 1870, 1890, 1929 a 2000.
Ceny aktiv se z nějaké příčiny vyšinou a vystoupají do neudržitelných výší. Někdy jsou na vině mizerné vnitřní kontrolní mechanismy ve finančních firmách, kde se podřízení přehnaně odměňují za podstupování rizik. Jindy jsou příčinou vládní záruky. A ještě jindy jde jednoduše o dlouhé období, kdy ekonomice přeje štěstěna a trh ovládnou nerealističtí optimisté.
Pak přichází krach. A jakmile nadejde, zřítí se tolerance vůči riziku: všichni vědí, že ve finančních aktivech se ukrývají obrovské neuskutečněné ztráty, ale nikdo s jistotou neví, kde vlastně jsou. Po krachu následuje úprk do bezpečí, po němž přichází strmý propad rychlosti obratu peněz, neboť investoři hromadí hotovost. A zpomalení obratu peněz přináší recesi.