38

Selhal kapitalismus?

NEW YORK – Ještě šest dní před krachem Lehman Brothers, k němuž došlo před pěti lety, ratingová agentura Standard & Poor’s držela investiční hodnocení firmy na stupni „A“. Moody’s čekala ještě déle a hodnocení Lehmanů snížila až jeden pracovní den před kolapsem. Jak mohly renomované ratingové agentury – a investiční banky – tak chybně posuzovat skutečnost?

Velkou část viny za krizi nesou regulátoři, bankéři a ratingové agentury. Tehdejší bezmála celkové zhroucení však nebylo ani tak selháním kapitalismu jako spíš prohrou toho, jak současné ekonomické modely vykládají úlohu a fungování finančních trhů – a obecněji nestabilitu – v kapitalistických ekonomikách.

Tyto modely zajišťovaly domněle vědecké ukotvení politických rozhodnutí a finančních inovací, které zapříčinily mnohem větší pravděpodobnost, ne-li nevyhnutelnost vzniku nejhorší krize od 30. let 20. století. Bývalý předseda Federálního rezervního systému Alan Greenspan po pádu Lehmanů vypověděl před Kongresem USA, že v ideologii tvrdící, že naplňování vlastního zájmu ochrání společnost před excesy finanční soustavy, „našel kaz“. To už ale byla škoda nadělána.

Zmíněné přesvědčení lze vystopovat v převládající ekonomické teorii týkající se příčin nestability cen aktiv – teorii objasňující rizika a kolísání cen aktiv, jako by budoucnost mechanicky vycházela z minulosti. Mechanické modely soudobých ekonomů mají za to, že účastníci trhů sledující vlastní zájem by ceny bydlení ani jiných aktiv v období směřujícím ke krizi nevyhnali na zřetelně přemrštěné hladiny. Takové přehnané fluktuace se tudíž považují za symptom iracionality účastníků trhu.