Berme odzbrojení vážně

MELBOURNE – Lidé někdy zapomínají, že chlapce, který stále křičel: „Pozor, vlk!“ nakonec vlk sežral. Pravdou je, že po útocích na Hirošimu a Nagasaki, od nichž tento měsíc uplyne 65 let, žádná jaderná zbraň nikoho neusmrtila. A protože napětí studené války dávno pominulo, politici a veřejnost až příliš snadno odolávají varovným hlasům, podléhají uspokojení ve vztahu k hrozbám, které tyto zbraně nadále představují, a pokládají snahy o jejich eliminaci nebo omezení jejich šíření za dobře míněné, ale marné.

Faktem ovšem zůstává, že jsme tak dlouho přežili bez jediné katastrofy pouze díky čirému štěstí – nikoliv díky státnickému přístupu, kvalitnímu a profesionálnímu řízení nebo jakékoliv vnitřní stabilitě světových jaderných zbrojních systémů. Protože na světě stále existuje 23 000 jaderných zbraní (což je ekvivalent 150 000 Hirošim), přičemž více než 7000 z nich je aktivně rozmístěných a přes 2000 se stále nachází v nebezpečném módu „odpalu na varování“, nemůžeme předpokládat, že nám toto štěstí vydrží neomezeně dlouho.

Dnes už víme – díky četným odhalením lidských omylů a systémových selhání na americké i ruské straně během období studené války i po něm –, že ani nejdůmyslnější systémy velení a kontroly nejsou stoprocentně spolehlivé. Víme, že některé novější jaderné státy začínají se systémy, které jsou mnohem méně důmyslné. A také víme, že v celém spektru míry důmyslnosti se neustále zvyšuje riziko destabilizujícího kybernetického útoku, který překoná kybernetickou obranu.