Jednání ve strategické pasti

TEL AVIV – Izraelsko-palestinský mírový proces, brzděný nepřekonatelnými rozdíly mezi oběma stranami, byl vždy závislý na strategickém regionálním kontextu. Koneckonců se zrodil po první válce v Perském zálivu a usnadnily ho regionální důsledky konce studené války. V dnešní době tento proces utvářejí dvě hlavní regionální dynamiky: takzvané arabské jaro a jaderná dohoda s Íránem.

Íránská otázka se proměnila v jednu z nejzávažnějších krizí důvěry v dějinách vztahů mezi Spojenými státy a jejich blízkovýchodními spojenci. Ačkoliv nemají žádnou alternativu, bude pro Izrael i pro arabské státy obtížné uvěřit budoucím americkým závazkům stran jejich bezpečnosti. Z pohledu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua zradil americký prezident Barack Obama Izrael, když obětoval bývalého egyptského prezidenta Husního Mubaraka a vydláždil cestu nástupu Muslimského bratrstva k moci. Nyní se ohání dýkou podruhé, když dospěl k dohodě s Íránem, údajně za Netanjahuovými zády.

Konvenční strategická pozice Izraele byla založena na rovnici „Búšehr versus Jicʼhar“ – tedy ochota stáhnout se z osad na západním břehu, pokud Írán demontuje odstředivky v Búšehru. Z Netanjahuova pohledu se to nyní neděje.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To continue reading, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/7Nu0jLp/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.