Jednání ve strategické pasti

TEL AVIV – Izraelsko-palestinský mírový proces, brzděný nepřekonatelnými rozdíly mezi oběma stranami, byl vždy závislý na strategickém regionálním kontextu. Koneckonců se zrodil po první válce v Perském zálivu a usnadnily ho regionální důsledky konce studené války. V dnešní době tento proces utvářejí dvě hlavní regionální dynamiky: takzvané arabské jaro a jaderná dohoda s Íránem.

Íránská otázka se proměnila v jednu z nejzávažnějších krizí důvěry v dějinách vztahů mezi Spojenými státy a jejich blízkovýchodními spojenci. Ačkoliv nemají žádnou alternativu, bude pro Izrael i pro arabské státy obtížné uvěřit budoucím americkým závazkům stran jejich bezpečnosti. Z pohledu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua zradil americký prezident Barack Obama Izrael, když obětoval bývalého egyptského prezidenta Husního Mubaraka a vydláždil cestu nástupu Muslimského bratrstva k moci. Nyní se ohání dýkou podruhé, když dospěl k dohodě s Íránem, údajně za Netanjahuovými zády.

Konvenční strategická pozice Izraele byla založena na rovnici „Búšehr versus Jicʼhar“ – tedy ochota stáhnout se z osad na západním břehu, pokud Írán demontuje odstředivky v Búšehru. Z Netanjahuova pohledu se to nyní neděje.