36

Lze zachránit globální kapitalismus?

LONDÝN – Politika ekonomické úzkosti letos voličstva Spojeného království a Spojených států dovedla do náruče populistů. Kdyby se ekonomikám podařilo vrátit se k „normálnějšímu“ tempu růstu HDP a produktivity, uvažuje vžité mínění, život by se pro větší počet lidí zlepšil, odpor proti establishmentu by opadl a rovněž politika by se vrátila do „normálu“. Kapitalismus, globalizace a demokracie by pak mohly pokračovat vpřed.

Takové smýšlení je ale odrazem extrapolace jednoho značně vychýleného období dějin. Toto období pominulo a síly, jež byly jeho oporou, se v brzké době stěží znovu seskupí. Větry technologických inovací a demografického vývoje se dnes růstu neopírají do zad, ale fičí proti němu a finanční inženýrství situaci zachránit nedokáže.

Oním vychýleným obdobím dějin bylo zhruba sto let po americké občanské válce, během nichž se v důsledku průlomů v energetice, elektrifikaci, telekomunikacích a dopravě zásadně přetvářely společnosti. Podstatně vzrostla produktivita lidského života a dramaticky se zvýšily naděje dožití. Světová populace se v letech 1800 až 1900 rozrostla o víc než 50 % a pak se během navazujících 50 let víc než zdvojnásobila, přičemž ekonomiky rostly mnohem rychleji než v předchozích staletích.

Nejpozději koncem 70. let začal růst v mnoha vyspělých západních ekonomikách zpomalovat a americký prezident Ronald Reagan a předseda Federálního rezervního systému Alan Greenspan zavedli dluhový cyklus, který se stal turbodmychadlem činorodosti. Spojené státy, do té doby čistý věřitel světa, se staly čistým dlužníkem, a ze stoupajícího amerického deficitu obchodu těžila Čína a další rozvíjející se trhy. Finanční dluhová páka hnala globální růst vpřed ještě dalších bezmála 30 let.