Třebaže v Saúdské Arábii nejprve vzbudil očekávání skutečných politických reforem, král Abdalláh teď místo nich oznámil, že čas na změnu ještě nenadešel. Po přerozdělení funkcí v kabinetu zůstává vše při starém. Saúdská populace, v níž 50% tvoří osoby mladší 15ti let, bude nadále ve státní televizi sledovat tytéž staré prince, z nichž někteří jsou v úřadu už čtyřicet let, symbolizující hnilobu v srdci saúdské politiky. Je paradoxem, že zatímco se Saúdská Arábie čím dál větší měrou diplomaticky angažuje v úsilí řešit problémy v Iráku, její domácí paralýza sílí.
Není to, co běžní Saúdové čekali. Poslední rok a půl předpokládali, že dojde k přeskupení kabinetu zaměřenému na posílení královy reputace coby zapáleného zastánce reformy. Očekávalo se, že symbolický význam nového kabinetu bude odrážet jeho novou definici saúdského státu a jeho budoucnosti. Byla tu naděje na zahrnutí marginalizovaných skupin, poprvé v dějinách království například šíitského ministra, a na kroky proti korupci, ztělesněné sesazením dlouholetých ministrů.
Namísto toho postihla království ochromující malátnost, když osobitá saúdskoarabská setrvačnost vyústila v plané řeči o reformě, jež nemohou zakrýt skutečnost stagnace. Tato setrvačnost se netýká jen přeskupení kabinetu: justice – a jejích 700 soudců – také zůstává beze změn.
Třebaže v Saúdské Arábii nejprve vzbudil očekávání skutečných politických reforem, král Abdalláh teď místo nich oznámil, že čas na změnu ještě nenadešel. Po přerozdělení funkcí v kabinetu zůstává vše při starém. Saúdská populace, v níž 50% tvoří osoby mladší 15ti let, bude nadále ve státní televizi sledovat tytéž staré prince, z nichž někteří jsou v úřadu už čtyřicet let, symbolizující hnilobu v srdci saúdské politiky. Je paradoxem, že zatímco se Saúdská Arábie čím dál větší měrou diplomaticky angažuje v úsilí řešit problémy v Iráku, její domácí paralýza sílí.
Není to, co běžní Saúdové čekali. Poslední rok a půl předpokládali, že dojde k přeskupení kabinetu zaměřenému na posílení královy reputace coby zapáleného zastánce reformy. Očekávalo se, že symbolický význam nového kabinetu bude odrážet jeho novou definici saúdského státu a jeho budoucnosti. Byla tu naděje na zahrnutí marginalizovaných skupin, poprvé v dějinách království například šíitského ministra, a na kroky proti korupci, ztělesněné sesazením dlouholetých ministrů.
Namísto toho postihla království ochromující malátnost, když osobitá saúdskoarabská setrvačnost vyústila v plané řeči o reformě, jež nemohou zakrýt skutečnost stagnace. Tato setrvačnost se netýká jen přeskupení kabinetu: justice – a jejích 700 soudců – také zůstává beze změn.