0

Ruská kultura pohrdání

Všechny už zase trápí ta otázka: kam směřuje Rusko? Soud s Michailem Chodorkovským a možnost bankrotu jeho společnosti Jukos, největšího ruského podniku, probudily hlasy volající, že prezident Putin vrací zemi do starých špatných časů diktatury. Při posuzování toho, kam Rusko míří, nám ale politická ani ekonomická analýza příliš nepomůže. Osud země určuje ruská společenská kultura.

Ruský politický systém skutečně brzdou pokroku země není, a nikdy jí ani nebyl. Ať Rusové žijí v monarchii, komunismu, Jelcinově divokém tržním hospodářství nebo Putinově údajné diktatuře zákona, výsledek je stále týž - systém opovrhuje svými občany a vyvolává rovnocennou a protichůdnou reakci, posměch a nedůvěru.

Ruský kapitalismus nesnáší spotřebitele stejně, jako je nesnášel ruský komunismus. Ať jde o číšníka či hosta čekajícího na obsloužení, Rus je přesvědčen, že ho vezmou na hůl a sprostě s ním vyběhnou, a tak se obrňuje netečností.

Z tohoto stavu věcí nelze vinit ani systém, ani lidi. Vychází částečně ze skutečnosti, že Rusko je kulturou „imitace". Prvními ruskými vládci byli v 60. letech 9. století severští princové, muži pozvaní proto, aby do země přinesli pořádek - už tehdy, jak se zdá, si Rusové nevěřili, že by si sami dokázali účinně vládnout.