TBILISI – „Dvakrát měř a jednou řež,“ je v zahraniční politice rozumná zásada stejně jako v životě. Přesto se Bushova administrativa znovu chystá řezat podle oka. Byť se za hlavní příčinu iráckého debaklu všeobecně považuje nedostatek prozíravosti, Spojené státy (a britská podpora je pravděpodobná) se nyní chystají jednostranně uznat kosovskou nezávislost – bez ohledu na důsledky pro Evropu a svět.
Kosovo už od roku 1999 spravuje mise Organizace spojených národů chráněná jednotkami NATO, přestože formálně zůstává součástí Srbska. Za situace, kdy kosovská etnicky albánská většina požaduje vlastní stát a Rusko odmítá připustit plán vyjednavače OSN Marttiho Ahtisaariho na podmínečnou nezávislost, se však USA připravují, že se do věci pustí samy. Místo přemýšlení nad tím, co Ahtisaari považoval za nemyslitelné, totiž nad rozdělením Kosova, jehož malá severní část by přešla k Srbsku a zbytek by se spojil s etnickými bratry Kosovanů v Albánii nebo do samostatného státu, mají USA v plánu jednat bez posvěcení OSN, s argumentem, že jedině nezávislé Kosovo přinese na západní Balkán stabilitu.
Tento argument je sporný – a dosavadní počínání vlády Kosovanů naznačuje, že je mylný. Postoj USA je ale chybný jednoznačně, neboť nepředvídá, že „kosovský precedent“ vyvolá nestabilitu a případně dokonce násilí jinde.
TBILISI – „Dvakrát měř a jednou řež,“ je v zahraniční politice rozumná zásada stejně jako v životě. Přesto se Bushova administrativa znovu chystá řezat podle oka. Byť se za hlavní příčinu iráckého debaklu všeobecně považuje nedostatek prozíravosti, Spojené státy (a britská podpora je pravděpodobná) se nyní chystají jednostranně uznat kosovskou nezávislost – bez ohledu na důsledky pro Evropu a svět.
Kosovo už od roku 1999 spravuje mise Organizace spojených národů chráněná jednotkami NATO, přestože formálně zůstává součástí Srbska. Za situace, kdy kosovská etnicky albánská většina požaduje vlastní stát a Rusko odmítá připustit plán vyjednavače OSN Marttiho Ahtisaariho na podmínečnou nezávislost, se však USA připravují, že se do věci pustí samy. Místo přemýšlení nad tím, co Ahtisaari považoval za nemyslitelné, totiž nad rozdělením Kosova, jehož malá severní část by přešla k Srbsku a zbytek by se spojil s etnickými bratry Kosovanů v Albánii nebo do samostatného státu, mají USA v plánu jednat bez posvěcení OSN, s argumentem, že jedině nezávislé Kosovo přinese na západní Balkán stabilitu.
Tento argument je sporný – a dosavadní počínání vlády Kosovanů naznačuje, že je mylný. Postoj USA je ale chybný jednoznačně, neboť nepředvídá, že „kosovský precedent“ vyvolá nestabilitu a případně dokonce násilí jinde.