stark7_JOHN THYS_AFP_Getty Images_eurogroup John Thys/AFP/Getty Images

Klam solidarity v eurozóně

FRANKFURT – Od roku 2010 bylo přijato mnoho opatření usilujících o „krizovzdornost“ eurozóny. Kromě přísnějších rozpočtových pravidel a spuštění bankovní unie jsou v běhu nové snahy o posílení Evropského stabilizačního mechanismu (ESM), který má nyní sloužit jako opora Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF). Při nedávném zasedání Euroskupiny se ministři financí eurozóny dohodli na reformách, které principiálně „zdravým“ členským státům umožní přístup k „podmínečným“ úvěrovým limitům ESM, pokud splní určitá kritéria, a do roku 2022 do všech smluv o suverénních dluhopisech začlení doložky o společném postupu věřitelů.

Jelikož tvůrci politik stále debatují, zda na úrovni eurozóny vytvořit rozpočet a program pojištění vkladů, měli bychom uvažovat, co by do budoucna mohly znamenat doposud zavedené reformy. Jde o to, zda chceme měnovou unii, v níž jsou za svou politiku jednotlivě odpovědné členské státy, anebo unii založenou na solidaritě, včetně sdílení rizik a finančních transferů.

V souladu s principem solidarity Evropské unie se reforma doposud zaměřovala na zavádění záchranných sítí a ochranných valů, prostřednictvím sdíleného rozpočtu, společného pojištění pro případ nezaměstnanosti a ohrožení vkladů a tak dále. Předpokládá se, že čím víc rizik se sdílí, tím stabilnější bude eurozóna. To je ale omyl. V praxi šíření nových záruk přineslo vysoký stupeň morálního hazardu a vytvořilo zvrácené pobídky pro vlády i účastníky trhu.

We hope you're enjoying Project Syndicate.

To continue reading, subscribe now.

Subscribe

or

Register for FREE to access two premium articles per month.

Register

https://prosyn.org/YG2qey8cs