0

Jak napravit reformu

Většina ekonomů se dnes shoduje v názoru, že klíčem k prosperitě je kvalita institucí. Bohatými zeměmi jsou místa, kde se investoři cítí bezpečně v otázce vlastnických práv, kde existuje vláda zákona, kde jde soukromá iniciativa ruku v ruce se sociálními cíli, kde mají monetární a fiskální politika pevné kořeny, rizika jsou tlumena prostřednictvím sociálního pojištění a občané se těší občanským svobodám a politickému zastoupení. Chudými zeměmi jsou pak místa, kde tyto instituty chybějí nebo jsou špatně vyvinuté.

Porovnejme Rusko a Čínu. V Rusku požívá investor v zásadě plné ochrany režimu soukromých vlastnických práv, kterou vymáhá nezávislé soudnictví. V Číně žádná podobná ochrana neexistuje, protože zdejší právo až donedávna soukromé vlastnictví neuznávalo a soudní systém zde není nezávislý.

Od poloviny až do konce devadesátých let však investoři soustavně dávali Číně v otázce vlády zákona vyšší známky než Rusku. Skutečnost, že se investoři očividně cítili v Číně chráněni lépe než v Rusku, zřejmě nepřekvapí nikoho, kdo sledoval vývoj ruského právního systému v posledním desetiletí. Důležitou okolností je zde rozdíl mezi pravidly a jejich vnímáním.

Má-li být formální právní režim chránící práva investorů efektivní, vyžaduje nezkorumpované nezávislé soudnictví schopné zajistit vymahatelnost. Vytvoření takového soudnictví je obtížné a vyžaduje čas. Účinnost posilování vlastnických práv přepsáním domácí legislativy - tedy změnou formálních aspektů institucionálního prostředí - je přirozeně nejistá. Právě to zřejmě představovalo onu past, v níž ruská transformace na jistou dobu uvízla.