Jak seřídit francouzsko-německý motor Evropy

BERLÍN – Zda uspěje či neuspěje francouzské předsednictví EU, jež započne příští měsíc, bude do velké míry záviset na tom, je-li možné oživit francouzsko-německou spolupráci. V době zdánlivě dávno minulé bývaly pravidlem společné iniciativy pro Evropu a francouzsko-německé návrhy obvykle představovaly kompromis přijatelný pro Evropu jako celek. Zřejmě posledním mistrovským dílem francouzsko-německé tvůrčí práce byla Maastrichtská smlouva z roku 1992.

Obě země se ale poté narůstající měrou vzájemně odcizily. Francie se nikdy s nadšením nezapojila do procesu rozšíření, zatímco vytvoření eura vedlo v letech 1993 až 1999 k vážným francouzsko-německým napětím. Rozhodnutí Francie v roce 1996 upustit od branné povinnosti, ale zároveň pokračovat v provádění jaderných zkoušek ke zlepšení vztahu sotva přispělo. Plodem posledních let Jacquesa Chiraka v úřadu prezidenta byla do velké míry bezvýchodnost, již v květnu 2005 korunovalo francouzské „ne“ návrhu ústavní smlouvy EU.

Samozřejmě že francouzsko-německý motor nemůže fungovat stejně jako dřív. Povýšené chování obou zemí – například to, že kritizovaly daňové režimy ve východní Evropě, ač samy nedokázaly dodržet Pakt stability a růstu Evropské unie – bylo pro ostatní země EU, zejména pro nejnovější členy, šokující. Totéž platilo pro jejich domýšlivé tvrzení, že jen ony rozumějí „politické Evropě“ a že tudíž budou uzavírat dohody bilaterálně, třeba dohodu o zemědělství v říjnu 2002.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To read this article from our archive, please log in or register now. After entering your email, you'll have access to two free articles every month. For unlimited access to Project Syndicate, subscribe now.

required

By proceeding, you are agreeing to our Terms and Conditions.

Log in

http://prosyn.org/YnBx7jF/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.