0

Přehodnocení svrchovanosti

Už 350 let představuje suverenita – názor, že státy jsou ústředními hráči na světové scéně a že vlády na svém území mohou dělat v zásadě, co chtějí, avšak nikoli na území jiných států – organizační princip mezinárodních vztahů. Nadešel čas toto pojetí přehodnotit.

Přes 190 států současného světa žije vedle velkého počtu mocných nesuverénních a přinejmenším částečně (a často značně) nezávislých hráčů, od korporací po nevládní organizace, od teroristických skupin po drogové kartely, od regionálních a globálních institucí po banky a soukromé akciové fondy. Svrchovaný stát je jimi ovlivněn (v dobrém i ve zlém) natolik, nakolik je sám schopen ovlivňovat je. Téměř úplný monopol moci, jehož dříve svrchované entity požívaly, se rozleptává.

Je proto třeba nových mechanismů pro regionální i globální správu, jež kromě států zahrnou i další hráče. Tím nechci tvrdit, že Microsoft, Amnesty International nebo Goldman Sachs mají získat křesla ve Valném shromáždění Organizace spojených národů, ale znamená to, že je potřeba zapojit představitele organizací tohoto typu do regionálního a globálního rozhodování tehdy, když mají schopnost ovlivnit, zda se regionální a globální potíže vyřeší a jak.

Navíc, má-li mezinárodní soustava fungovat, státy budou muset část suverenity postoupit světovým orgánům. V obchodní sféře už k tomu dochází. Vlády souhlasí s tím, že přijmou výroky Světové obchodní organizace, protože po zralé úvaze vědí, že mezinárodní obchodní řád jim přinese užitek, i když jedno konkrétní rozhodnutí vyžaduje, aby pozměnily praxi, k jejímuž uskutečňování mají svrchované právo.