MADRID – V době, kdy se o funkci příštího prezidenta Světové banky ucházejí poslední tři kandidáti – nigerijská ministryně financí Ngozi Okonjová-Iwealaová, bývalý kolumbijský ministr financí José Antonio Ocampo a kandidát navržený Spojenými státy, prezident Dartmouthské univerzity Jim Yong Kim –, je možná vhodná příležitost podívat se na věci s odstupem a zhodnotit celkovou trajektorii banky. Nebude-li mít totiž příští prezident jasnou vizi budoucího směřování této instituce a zároveň dostatečnou váhu, aby odolal jejím vnitřním tlakům, pohltí ho spletitá mašinerie banky a její těžkopádné procesy.
Svět zaměřuje pozornost na porovnávání silných stránek a kvalifikace všech tří kandidátů, zejména jejich zdatnosti v oblasti ekonomie a financí. Skutečným úkolem je však poskytnout Světové bance takový směr, který bude odrážet současnou podobu světa, a podle toho přenastavit její nástroje. Nový kurz nevyhnutelně závisí zčásti i na uznání, že ekonomika a finance jsou sice nedílnými prvky všech oblastí činnosti banky, ale nejsou už jejími hlavními tahouny.
Tradičními instrumenty Světové banky byly (a stále jsou) nízko úročené půjčky, bezúročné úvěry a granty. Jádro filozofie banky však spočívalo a spočívá v půjčování na úrok středněpříjmovým zemím a přesměrovávání takto získaných prostředků do nejchudších zemí, které mají nárok žádat o pomoc. Protože však banka váže své půjčky na další podmínky, ztrácí konkurenceschopnost tváří v tvář přehršli aktérů, veřejných i soukromých, jimiž se to na rozvojové scéně jen hemží. Z banky se mezitím stává životně důležitý – ba přímo nepostradatelný – zdroj odbornosti a technické pomoci, jakož i poskytovatel globálních veřejných statků.
MADRID – V době, kdy se o funkci příštího prezidenta Světové banky ucházejí poslední tři kandidáti – nigerijská ministryně financí Ngozi Okonjová-Iwealaová, bývalý kolumbijský ministr financí José Antonio Ocampo a kandidát navržený Spojenými státy, prezident Dartmouthské univerzity Jim Yong Kim –, je možná vhodná příležitost podívat se na věci s odstupem a zhodnotit celkovou trajektorii banky. Nebude-li mít totiž příští prezident jasnou vizi budoucího směřování této instituce a zároveň dostatečnou váhu, aby odolal jejím vnitřním tlakům, pohltí ho spletitá mašinerie banky a její těžkopádné procesy.
Svět zaměřuje pozornost na porovnávání silných stránek a kvalifikace všech tří kandidátů, zejména jejich zdatnosti v oblasti ekonomie a financí. Skutečným úkolem je však poskytnout Světové bance takový směr, který bude odrážet současnou podobu světa, a podle toho přenastavit její nástroje. Nový kurz nevyhnutelně závisí zčásti i na uznání, že ekonomika a finance jsou sice nedílnými prvky všech oblastí činnosti banky, ale nejsou už jejími hlavními tahouny.
Tradičními instrumenty Světové banky byly (a stále jsou) nízko úročené půjčky, bezúročné úvěry a granty. Jádro filozofie banky však spočívalo a spočívá v půjčování na úrok středněpříjmovým zemím a přesměrovávání takto získaných prostředků do nejchudších zemí, které mají nárok žádat o pomoc. Protože však banka váže své půjčky na další podmínky, ztrácí konkurenceschopnost tváří v tvář přehršli aktérů, veřejných i soukromých, jimiž se to na rozvojové scéně jen hemží. Z banky se mezitím stává životně důležitý – ba přímo nepostradatelný – zdroj odbornosti a technické pomoci, jakož i poskytovatel globálních veřejných statků.