Ruská preemptivní kontrarevoluce

FLORENCIE – V roce 2014 ruský prezident Vladimír Putin vrátil svou zemi k diktatuře. Od Kremlu na Krym se teď ruští občané musí vypořádat s nenasytností, strachem a prolhaností diktátora, který během letošního roku vykuchal poslední zbytky mantinelů své moci.

Putinova diktatura je v mnoha ohledech primitivní. Na rozdíl od ideologických motivů sovětské éry staví na emocích. Putin se sice anexí Krymu a intervencí na východní Ukrajině pokouší rozdmýchat všelidovou touhu po impériu, ale tyto činy nejsou o mnoho víc než nepokrytá zlodějina provedená za hluboké noci maskovanými muži; nemají velkou šanci vydobýt si trvalou slávu.

Řada mých kolegů mezi kulturními historiky nesouhlasí. Trvají na tom, že Putinův režim představuje určitou kontinuitu s ruskými kulturními tradicemi. Mají za to, že Rusko zdědilo kulturní DNA, která proniká i revolucemi, jako by k současné imperiální agresi Kremlu na Ukrajině (a máme-li věřit Putinovým pohrůžkám, brzy může následovat Kazachstán) podněcoval nějaký surový gen. Jiní jsou přesvědčeni, že se tato kontinuita uplatňuje skrze národní charakter. Tvrdí, že Rusy jejich zvláštní naturel vede k podpoře Putina, stejně jako údajně podporovali Stalina a Romanovce.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/fS7qsrq/cs;