8

Veřejně financovaná nerovnost

WASHINGTON, DC – Jedním z faktorů podporujících mohutný vzestup globální nerovnosti a koncentrace bohatství na samotném vrcholu distribuce příjmů je vzájemné působení inovací a globálních trhů. Díky regulační ochraně a charakteru globálních trhů, kdy vítěz bere vše, může mít technologický průlom v rukou schopného podnikatele cenu miliard dolarů. Často se ovšem přehlíží, jakou roli hrají při vytváření této novodobé koncentrace soukromého bohatství veřejné peníze.

Jak nedávno poznamenal rozvojový ekonom Dani Rodrik, velká část základních investic do nových technologií ve Spojených státech byla a je financována z veřejných prostředků. Toto financování může být přímé prostřednictvím institucí typu ministerstva obrany či Národních institutů zdraví (NIH) anebo nepřímé prostřednictvím daňových úlev, postupů při zadávání veřejných zakázek nebo dotací akademických laboratoří či výzkumných center.

Jakmile nějaký výzkum dospěje do slepé uličky – což se u mnoha projektů zákonitě stává –, nese náklady veřejný sektor. U výzkumu, který přinese ovoce, je však situace často diametrálně odlišná. Jakmile se nová technologie zavede, soukromí podnikatelé ji s pomocí rizikového kapitálu přizpůsobí globální tržní poptávce, vybudují si dočasné či dlouhodobé monopolní pozice a díky tomu inkasují velké zisky. Vláda, která nesla velkou část zátěže spojené s vývojem této technologie, vidí jen malý nebo vůbec žádný výnos.

Jedním z příkladů, na který upozornil ekonom Jeffrey Sachs, je sovaldi, medikament používaný k léčbě hepatitidy C. Tento lék prodává společnost Gilead Sciences, vysvětluje Sachs, a drží na něj patent, jenž vyprší až v roce 2028. V důsledku toho si firma může účtovat monopolní ceny: konkrétně 84 000 dolarů za 12-týdenní terapii, což vysoce přesahuje několikasetdolarové výrobní náklady. V loňském roce dosáhly tržby z prodeje léků sovaldi a harvoni – což je další medikament firmy Gilead Sciences, která ho prodává za 94 000 dolarů – celkové částky 12,4 miliardy dolarů.