WASHINGTON, DC – Jedním z faktorů podporujících mohutný vzestup globální nerovnosti a koncentrace bohatství na samotném vrcholu distribuce příjmů je vzájemné působení inovací a globálních trhů. Díky regulační ochraně a charakteru globálních trhů, kdy vítěz bere vše, může mít technologický průlom v rukou schopného podnikatele cenu miliard dolarů. Často se ovšem přehlíží, jakou roli hrají při vytváření této novodobé koncentrace soukromého bohatství veřejné peníze.
Jak nedávno poznamenal rozvojový ekonom Dani Rodrik, velká část základních investic do nových technologií ve Spojených státech byla a je financována z veřejných prostředků. Toto financování může být přímé prostřednictvím institucí typu ministerstva obrany či Národních institutů zdraví (NIH) anebo nepřímé prostřednictvím daňových úlev, postupů při zadávání veřejných zakázek nebo dotací akademických laboratoří či výzkumných center.
Jakmile nějaký výzkum dospěje do slepé uličky – což se u mnoha projektů zákonitě stává –, nese náklady veřejný sektor. U výzkumu, který přinese ovoce, je však situace často diametrálně odlišná. Jakmile se nová technologie zavede, soukromí podnikatelé ji s pomocí rizikového kapitálu přizpůsobí globální tržní poptávce, vybudují si dočasné či dlouhodobé monopolní pozice a díky tomu inkasují velké zisky. Vláda, která nesla velkou část zátěže spojené s vývojem této technologie, vidí jen malý nebo vůbec žádný výnos.
WASHINGTON, DC – Jedním z faktorů podporujících mohutný vzestup globální nerovnosti a koncentrace bohatství na samotném vrcholu distribuce příjmů je vzájemné působení inovací a globálních trhů. Díky regulační ochraně a charakteru globálních trhů, kdy vítěz bere vše, může mít technologický průlom v rukou schopného podnikatele cenu miliard dolarů. Často se ovšem přehlíží, jakou roli hrají při vytváření této novodobé koncentrace soukromého bohatství veřejné peníze.
Jak nedávno poznamenal rozvojový ekonom Dani Rodrik, velká část základních investic do nových technologií ve Spojených státech byla a je financována z veřejných prostředků. Toto financování může být přímé prostřednictvím institucí typu ministerstva obrany či Národních institutů zdraví (NIH) anebo nepřímé prostřednictvím daňových úlev, postupů při zadávání veřejných zakázek nebo dotací akademických laboratoří či výzkumných center.
Jakmile nějaký výzkum dospěje do slepé uličky – což se u mnoha projektů zákonitě stává –, nese náklady veřejný sektor. U výzkumu, který přinese ovoce, je však situace často diametrálně odlišná. Jakmile se nová technologie zavede, soukromí podnikatelé ji s pomocí rizikového kapitálu přizpůsobí globální tržní poptávce, vybudují si dočasné či dlouhodobé monopolní pozice a díky tomu inkasují velké zisky. Vláda, která nesla velkou část zátěže spojené s vývojem této technologie, vidí jen malý nebo vůbec žádný výnos.