Demokratický náhubek pro strůjce válek

WASHINGTON – Když Thomas Jefferson pobýval v Paříži jako první velvyslanec Spojených států ve Francii, zamýšlel se nad otázkou, jak by se nová americká vláda mohla vyhnout chybám evropských „despotů“, kteří udržují svůj lid v porobě prostřednictvím válek a dluhů. V dopise Jamesi Madisonovi Jefferson poznamenal, že americká ústava přinejmenším drží „válečného psa“ na uzdě tím, že převedla „pravomoc k jeho vypouštění z výkonného na zákonodárný orgán, tedy od těch, kdo mají utrácet, k těm, kdo mají platit“.

Současně však americká ústava označuje exekutivce za „nejvyššího velitele“ a američtí prezidenti více než dvěstěkrát využili této pravomoci k nasazení vojenské síly bez schválení Kongresem. Také prezident Barack Obama se na tuto pravomoc spolehl, když sdělil Kongresu i americkému lidu, že je oprávněn nařídit omezené údery na Sýrii, aniž tuto otázku předloží Kongresu.

Tím, že se odvolává na tuto pravomoc a současně usiluje o souhlas Kongresu s jejím uplatněním, se Obama řadí k malé skupině vůdců, kteří se aktivně snaží omezit vlastní moc. Je to dáno tím, že on sám vidí svůj dějinný odkaz jako odkaz prezidenta, který ukončil války a ztížil jejich rozpoutávání, přičemž začal opětovně investovat americké zdroje do vlastního lidu. V roce 2003 se postavil proti válce v Iráku a v roce 2008 slíbil, že ukončí neomezenou „válku proti terorismu“, z níž se stal potenciální bianko šek pro americké prezidenty, aby mohli používat sílu kdekoliv na světě.