0

Predátorská konkurenční politika

Zdá se, že nedávné rozhodnutí Evropského soudu první instance potvrdit pokutu a sankce, které v roce 2004 uvalila Evropská komise na Microsoft, ospravedlnilo intervencionistický přístup komise ke konkurenční politice. Také pětileté vyšetřování Intelu možná skončí vysokými pokutami. EU by se však neměla z tohoto zdánlivého triumfu nad americkými „velkými firmami“ radovat. Místo toho by se měla zamyslet nad otázkou, zda její politika skutečně činí Evropu pohostinnou pro novátorské podniky.

Italská ministryně pro obchod a Evropu Emma Boninová komentovala rozhodnutí o Microsoftu poznámkou, že již samotný název Microsoft evokuje, „co USA dokážou“. Pokud se v Evropě nerodí žádná společnost srovnatelného významu, je to podle Boninové proto, že „jsme nedokázali vytvořit příznivé klima, v němž by mohla vzkvétat“.

Přístup Evropské komise ke konkurenční politice Evropu k tomuto lepšímu klimatu neposune. Technologicky vyspělé společnosti jako Microsoft a Intel jsou totiž pro antimonopolní policii mimořádně nepohodlným cílem, poněvadž regulátoři se nemohou dost dobře pohybovat rychlostí „internetového času“.

Vezměme si operační systémy do počítačů, firemní účetní software, databáze, internetové vyhledávací motory, silikonové čipy, vysokorychlostní internetové služby, kabelovou televizi a mobilní telefonii. To vše jsou příklady rychle se měnících sektorů, v nichž vládne nelítostná konkurence a vytváří se obrovské bohatství. Odvětví a firmy mají stejně jako lidé vlastní životní cyklus a tempo změn v high-tech odvětvích je bezpříkladné.